Dvě zbytečné nehody sanitek

Téma ne úplně sváteční, ale co se dá dělat – uplynulé dva dny přinesly dvě poměrně těžké nehody záchranekTa pražská dopadla naštěstí dobře – posádka jela bez pacienta a nikomu se nakonec nic závažného nestalo, i když hmotná škoda jde do miliónů. Liberecká nehoda ale stojí za hlubší pozornost. Nejen proto, že její následky jsou (v rozporu se zprávami v médiích) velmi závažné, a to bohužel zejména pro pacienta. Na rozdíl od první nehody, kde byl primární chybou „zkrat“ řidiče a okamžitý nápad objet tramvaj zleva, liberecká sanitka, vezoucí pacienta na plánovaný výkon, vjela do hodně „zakroucené“ odbočky z dálnice na dálnici rychlostí přes 150 km/h a výsledkem bylo dvojité salto vzduchem, při kterém přeletěla (naštěstí) v opačném pásu dálnice jedoucí náklaďák (!!!) a přistála ve škarpě. Trochu se obávám, že tady nestačí jen volat a psát KLUCI NEBLBNĚTE a řidiče „exemplárně“ potrestat. Tahle nehoda by měla vyvolat spoustu otázek (platných samozřejmě nejen pro Libereckou záchranku) – kdo a jaká stanovil pravidla, jak vlastně mají řidiči jezdit (a speciálně na sekundáry), kdo kdy a jak kontroluje způsob jízdy řidičů záchranek, jak je to s psychotesty řidičů, zda opravdu nikdo nikdy nebyl svědkem riskantní jízdy onoho řidiče – a spoustu dalších. Je více než zjevné, že tady selhal nejen řidič, ale celý systém, bez jehož změny se podobné nehody stávat budou stále dokola. A nejde o žádné objevování Ameriky – zkušenosti s tím, že systémová opatření fungují, jsou už i u nás – proč sakra jezdíme na všechny ty konference, když se nepoučíme ani z vlastních zkušeností? Nebo si opravdu musí každý kraj užít pár svých mrtvých záchranářů nebo pacientů? A i když se to této nehody přímo netýká, protože šlo o sekundár a nebyl sebemenší důvod překračovat běžné dopravní předpisy, nemůžu v této souvislosti nezmínit i nesmyslné znění §5 odst. (3) Zákona o záchranné službě, které řidiče přímo nutí k „honbě za vteřinami“, protože čas jízdy je vlastně jediný „kvalitativní“ parametr, který by záchranky měly splňovat. Ach jo.