eCPR a dárcovský program podruhé

Problematika dárcovství orgánů patří v medicíně mezi významná, ale současně eticky a společensky velmi citlivá témata. A právě tohle téma se bezprostředně dotýká nově se rozvíjejících programů eCPR, které mohou představovat významný zdroj dárců. Psal jsem zde o tom prakticky přesně před rokem v souvislosti s prací Raplhalena a spol., která se týkala „kvality“ orgánů pacientů, kteří podstoupili protrahovanou resuscitaci za využití mimotělního oběhu (eCPR).
A právě na tento článek tématicky navazuje práce, která nyní vychází v časopise The Journal of Heart and Lung Transplantation. Jde o studii typu „before – after“, která hodnotí změny v „nabídce“ pacientů vhodných jako dárci orgánů před- a po zavedení systematického programu eCPR. Kromě tématu je na práci zajímavé i to, že autorský tým pod vedením dr. Šmalcové pochází z našich domácích „luhů a hájů“ – konkrétně zejména z II. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a pražské záchranky.
Autoři vyhodnotili databázi 1.158 přednemocničně resuscitovaných pacientů, kteří byli dopraveni na uvedenou kliniku mezi roky 2007 – 2020 (z toho bylo 189 pacientů v letech 2007 – 2011, tj. před zavedením eCPR programu (= skupina „CPR“) a 969 pacientů po zavedení eCPR z let 2012 – 2020 (= ECPR skupina). V ECPR skupině ale zdaleka ne všichni pacienti skutečně podstoupili eCPR (= byli napojeni na ECMO) – práce porovnává systém „před“ a „po“ jako celek, tj. větší část pacientů v této skupině dosáhla ROSCu již v PNP, stejně jako všichni pacienti ve skupině „CPR“.
Z hlediska demografických parametrů se skupina pacientů „před“ a „po“ významně nelišila například ve věku (byť pacienti v ECPR skupině byli o trochu mladší) nebo v pohlaví, naopak v ECPR skupině byl významně větší podíl pacientů s kardiální příčinou zástavy a s fibrilací komor jako prvním rytmem – což není žádné překvapení s ohledem na indikační kritéria eCPR.
V CPR období bylo z uvedeného počtu identifikováno celkem 11 potenciálních dárců (5% ze všech přivezených), z nichž v 7 případech byly skutečně odebrány orgány, zatímco 4 potenciální dárci byli odmítnuti. V tomto období bylo odebráno v průměru 3,6 orgánu ročně.
V ECPR období to bylo 80 potenciálních dárců (8% z přivezených), z nichž 46 bylo přivezeno po přednemocniční resuscitaci s ROSC a 34 podstoupilo ECPR. 42 z těchto dárců bylo akceptováno a orgány byly odebrány a transplantovány. Ročně bylo odebráno v průměru 13,2 orgánu.
V obou sledovaných parametrech jsou rozdíly statisticky významné.
Naopak v ročním ani pětiletém úspěšném přežívání transplantovaných orgánů (CPR: 98,8% vs. ECPR: 97,8% resp. CPR: 89,5% vs ECPR: 88,9%) nebyl statisticky významný rozdíl.
Nejčastěji transplantovanými orgány byly s velkým náskokem ledviny, následované játry, pankreatem a dalšími orgány.
Nabídka dárců do transplantačního programu samozřejmě není primární cíl zavádění eCPR, je ale významným „vedlejším produktem“. Zásadně pozitivně se díky tomu mění i poměr „cena x výkon“ této ekonomicky extrémně náročné procedury. I tento faktor tedy může být jedním z parametrů, na který bychom při rozhodování o indikaci eCPR měli myslet.
(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz
PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.

Díky za další zajímavý post.
Analýza „před-po“ má přeci jenom řadu limitací, srovnávat možnosti intenzivní a transplantační medicíny v roce 2007 a 2020 je prostě obtížné. Každopádně ale prezentovaná práce hezky upozorňuje na fakt, že zajímavým výsledkem KPR nemusí být nutně jenom CPC = 1-2.
Nebylo by možné podívat se na věc ještě z jiného, možná uchopitelnějšího, pohledu? ZZSHMP je známá systematickým sběrem dat k NZO a KPR, v roce 2023 udávala cca 400 zresuscitovaných a předaných v nemocnicích a dalších 92 pacientů transportovaných za KPR do ECLS center (https://www.zzshmp.cz/aktuality/rok-2023-prinesl-prazskym-zachranarum-mirne-zklidneni-i-zcela-mimoradne-situace/). Nestála by outcome analýza těchto pacientů za uveřejnění, včetně počtu pacientů, u kterých byl proveden odběr orgánů pro účely transplantačního programu?
Tato data určitě mají potenciál – jak se píše v článku – pozitivně pozměnit poměr cena-výkon extrémně nákladných metod ECLS. Ale také mohou obecněji pomoci obhájit naše resuscitační úsilí, které je leckdy některými vyhořelými kolegy shazováno jako předem nesmyslné…