Přednemocniční zástavy oběhu během outbreaku COVID-19 v Lombardii

V odborných zdrojích se objevují první zprávy o průběhu epidemie COVID z pohledu záchranných služeb – a protože zástavy oběhu a resuscitace jsou jedním z „nejoblíbenějších“ markerů činnosti záchranek, většina zpráv se soustřeďuje právě na ně. Po rychlé zprávě Paříže tak nyní předávají aktuální informace i kolegové Baldi a spol. z Lombardie, nejpostiženějšího italského regionu.

Z hlediska metodiky práce je určitě škoda, že autoři neměli k dispozici starší než loňská data a proto nemohli porovnat letošní čísla s delšími časovými řadami, např. alespoň s průměrem posledních 3 – 5 let. Pouze jeden meziroční posun totiž v takto malých číslech nelze hodnotit jinak, než zcela orientačně. I tak má ale práce svojí zajímavost.

Jak se tedy vyvíjela situace ve 4 provinciích Lombardie (celkem cca 1,5 mil. obyvatel; standardně 45 BLS-D a 21 ALS ambulancí, ve sledované době posílených na 63 BLS-D resp. 27 ALS ambulancí) v době největšího nárůstu počtu případů COVID-19 od 21. února do 31. března 2020?

  • Celkový počet hlášených zástav oběhu vzrostl o 58% (z 229 v roce 2019 na 362 v roce 2020). Tento vzestup je v úzké korelaci s vzestupem incidence onemocnění COVID-19. Metodická poznámka: pod pojem „pacient se zástavou oběhu“ se zde započítávají všichni pacienti bez známek životních funkcí, bez ohledu na to, zda byli záchrankou skutečně resuscitováni.
  • Tento vzestup nepostihl rovnoměrně celý region, ale (ze sledovaných provincií) byl největší v Lodi (+187%) a naopak nejmenší v Mantově (+18%).
  • Věková struktura těchto pacientů se v meziročním srovnání nijak významně nezměnila. Průměrný věk byl 77 let u mužů a 79 let u žen.
  • Podíl zástav z důvodu onemocnění vzrostl o 6,5 procentního bodu (p.b.) – zejména na úkor úrazů.
  • Podíl zástav v domácím prostředí vzrostl o 7,3 p.b.
  • Laická resuscitace byla poskytnuta v obou letech celkově shodně v cca 60% případů, ale u pacientů s podezřením na COVID-19 pozitivitu pouze v 15% případů.
  • Medián dojezdových časů se v roce 2020 prodloužil o 3 minuty na celkových 15 minut.
  • Podíl nespatřených zástav (tj. pacient byl už nalezen bez známek života) vzrostl o 11,3 p.b. (ze 133 „zástav navíc“ proti roku 2019 jich bylo 100 navíc v kategorii nespatřených a téměř 20 v kategorii „spatřených ZZS“.
  • Pacientů, u kterých lékař pokračoval v resuscitaci (systém ZZS funguje v Lombardii velmi podobně, jako u nás), bylo v obou letech shodně 99.
  • Pacientů s defibrilovatelným rytmem bylo v obou souborech velmi málo (23 v roce 2020 vs. 27 v roce 2019).
  • Transportu s obnovenou cirkulací se dočkalo v roce 2020 18 pacientů (18% ze zahájených ALS), zatímco v roce 2019 to bylo 31 pacientů (31%)
  • Celkový počet „susp. COVID-19 případů“ řešila záchranná služba v daném období celkem 9806, z nich ve 103 případech šlo o zástavu oběhu (87 pacientů mělo podezření na nákazu COVID-19 a 16 potvrzenou diagnózu COVID-19). Z těchto 108 pacientů jich bylo 8 nalezeno s defibrilovatelným rytmem, u 7 bylo dosaženo ROSC a dalších 8 bylo do nemocnice transportováno za probíhající resuscitace.

Uvedené výsledky tedy spíše vedou k domněnce nárůstu počtu „předčasných úmrtí“, spíše než skutečných NZO, jak je většinou chápeme v našich podmínkách („náhlých a nečekaných“) – lékaři na místě po zvážení situace pokračovali v obou letech shodně v 99 resuscitacích. Dominantním faktorem nárůstu byla tedy zřejmě věková (a morbiditní) struktura zasažené populace.

Ve srovnání s ČR je zajímavý nízký počet pacientů s fibrilací komor, cca o 15 let vyšší průměrný věk pacientů (ale opět – ta metodika…), relativně dlouhé dojezdové časy (jde o poměrně hustě osídlenou oblast) a z toho všeho vyplývající i poměrně nízká primární úspěšnost, v době epidemie ještě snížená.

Může to tedy vypadat, že situace v ČR z hlediska léčby zástav oběhu je lepší, ale… možná nejzajímavější na celém sdělení je to, že v Lombardii, resp. zatím v jejích čtyřech provinciích (tj. 1,5 mil. obyvatel, celá Lombardie 10 mil. – nepřipomíná vám to něco?) mají funkční registr OHCA, ze kterého mohou okamžitě čerpat data i k takovýmto analýzám.

Byli bychom schopni něco podobného dát dohromady u nás? Vzhledem k tomu, jak extenzivně pojaly některé ZZS „ochranná opatření“, by například případné změny v dojezdových časech – a třeba i v úspěšnosti resuscitací – za evidenci a srovnání jistě stály…

Zdroj: Baldi E. et al. Out-of-Hospital Cardiac Arrest during the Covid-19 Outbreak in Italy. NEJM April 29, 2020, DOI: 10.1056/NEJMc2010418

(c) Ondřej Franěk, s přispěním Jaroslava Kratochvíla, www.zachrannasluzba.cz