Poměrně velký rozruch mezi záchranáři vzbudilo zjištění pořadu Reportéři ČT, podle kterého podal Krajský úřad Středočeského kraje trestní oznámení v souvislosti s publikací informací o nedostatku osobních ochranných pomůcek na záchranné službě Středočeského kraje v deníku Náš region v počátku koronavirových opatření.

Podstatu a průběh celé frašky snad ani nemá smysl komentovat (úřad např. není ochoten sdělit, co přesně je podstatou oznámení a koho se týká; celé věci se věnuje policejní oddělení boje proti extremismu a terorismu atd.), a pojďme si říct něco o fenoménu trestního oznámení.

Podání trestního oznámení

Trestní oznámení (TO) nemá přesnou definici, ale v zásadě jde o sdělení (podání) určenému orgánu státní správy, jehož obsahem jsou informace, o nichž se oznamovatel domnívá, že svědčí o spáchání trestného činu.

Trestní oznámení může podat kdokoliv a podání nepodléhá žádnému poplatku. Může být podáno na jakékoliv služebně PČR, na státním zastupitelství a v naléhavých případech i prostřednictvím linky 158. Oznámení nemá žádné přesné zákonem stanovené náležitosti (orientační rozsah informací, které by měly být oznamovatelem uvedeny, je např. ZDE). Může být učiněno ústně do protokolu nebo i písemně (klasickým dopisem, elektronicky apod.). Určení, zda se jedná o trestný čin nebo třeba jen přestupek, je již záležitostí Policie ČR, která je povinna postupovat tzv. z úřední povinnosti a prověřovat podaná trestní oznámení.

Informace o podání trestního oznámení vůči své osobě je pro většinu bezúhonných občanů bezpochyby stresující – představa hrozícího kolotoče nekonečných otázek v zakouřené výslechové místnosti s lampou mířící do obličeje, případně grilování státním návladním v soudní „ohrádce“ není asi příjemná nikomu. A popravdě řečeno – právě toho využívají „zkušení harcovníci života“, když právě snaha o zastrašení a vyvolání stresu je často jediným účelem podání TO.

Věci neznalé veřejnosti je totiž obvykle málo známo, že podání TO má od vážných potíží ještě dál, než má volání na tísňovou linku od resuscitace. Ostatně, kdyby se po vzoru myšlenky „pokuty za neindikovaný výjezd záchranky“ podařilo prosadit „pokutu za účelově podané trestní oznámení“ (princip obojího je totiž naprosto stejný), policisté a státní zástupci by měli rázem víc času na řešení skutečně závažných skutků… Jenže tak to není.

Poznámka: Je samozřejmé, že osoba podávající TO tak nesmí učinit ÚMYSLNĚ křivě – na to pamatují §345 a 346 trestního zákona (křivé obvinění a křivá výpověď). Prokázat ale v takových případech úmysl je stejně složité, jako prokázat úmysl ve zneužití záchranky. Určitou naději na statisfakci skýtá občanskoprávní řízení, pokud nedůvodně podané trestní oznámení způsobí napadenému významnou újmu. Přesně definovaný obsah nároku ale zatím neexistuje a jde o možnost spíše teoretickou, byť podporovanou stanoviskem Ústavního soudu (ÚS 1017/15 z roku 2017).

Prověřování

Podání TO a následné prověřování neznamená pro prověřovanou osobu bezprostředně vůbec nic, maximálně může být požádaná o „podání vysvětlení“. Zatím pouze policie nebo státní zastupitelství zjišťují, zda k trestnému činu vůbec mohlo dojít, a případně kdo by mohl být jeho pachatelem. Prověřování zahrnuje např. podání vysvětlení, obstarávání podkladů atd.

Naprostá většina (cca 2/3) podání končí právě v této fázi, ať už odložením, nebo postoupením jinému orgánu (např. do přestupkového nebo správního řízení).

Teprve pokud vyšetřovatelé dojdou k závěru, že mohl být spáchán trestný čin a že jej spáchala konkrétní osoba, zahájí trestní stíhání.

Trestní stíhání

Trestní stíhání se zahajuje tak, že Policie nebo státní zástupce určené osobě sdělí obvinění – informují ji o tom, že je stíhána jako obviněná z určitého trestného činu. Tímto okamžikem je také zahájeno tzv. přípravné řízení. V jeho rámci probíhá vyšetřování všech důležitých okolností a shromažďování důkazů.

Pokud už situace dojde do této fáze, je to vážnější a zde už není radno komunikaci s vyšetřovatelem podcenit.

Přípravné řízení provádí obvykle služba kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky pod dozorem státního zástupce. V této fázi Policie nebo státní zastupitelství zjišťují, jakými důkazy lze podložit podezření ze spáchání trestného činu (dochází např. k výslechu svědků, zpracování znaleckých posudků apod.).

Po ukončení vyšetřování může policejní orgán nebo státní zástupce opět rozhodnout o zastavení trestního stíhání či rozhodnout o postoupení věci jinému orgánu, pokud výsledky nasvědčují tomu, že se nejedná o trestný čin (ale například o přestupek nebo správní delikt).  

Teprve pokud ani v této fázi nedojde k zastavení ani k postoupení, podá státní zástupce obžalobu k soudu spolu se seznamem navrhovaných důkazů. O tom však až někdy příště.

Shrnutí na závěr

• Trestní oznámení může podat kdokoliv a kdykoliv.
• Kromě řešení závažných životních situací je podání trestního oznámení často zneužíváno ať už z neznalosti, právní naivity, ale i jako ta nejjednodušší cesta, jak někomu tak trochu znepříjemnit život a zastrašit ho.
• Pokud není situace zcela jasně nepříznivá, od podání trestního oznámení k vážnému ohrožení je obvykle ještě daleko. Naprostá většina trestních oznámení skončí již ve fázi prověřování odložením.
• Je potřeba rozlišovat mezi trestním OZNÁMENÍM a trestním STÍHÁNÍM, kdy už je potřeba situaci brát daleko vážněji.

Něco málo čísel pro představu – např. v roce 2018

• bylo zahájeno cca 209.000 trestních řízení (na základě trestních oznámení, nebo na základě poznatků zjištěných Policií);
• bylo podáno cca 70.000 obžalob;
• odsouzeno bylo cca 56.000 pachatelů, z nich cca 8.400 nepodmíněně.

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz