Přetížení interních příjmů nemocnic – jsou jediným řešením poplatky?

I když už více než několik měsíců staré, pozornost na sociálních sítích nyní vzbudilo letní prohlášení špiček interní medicíny k situaci na interních příjmových odděleních, která jsou obvykle beznadějně přetížená a zahlcená náporem pacientů bez závažných obtíží.

Slovutní kolegové v něm mimo jiné zmiňují, že k vyřešení situace by mohlo přispět zpoplatnění výjezdů záchranné služby.

Svět by byl krásný, kdyby věci fungovaly takto jednoduše – ale ony nefungují. Podobné nápady nemají žádné racionální podklady a mj. právě management zdravotnictví metodou „pokus-omyl“ je přesně to, co dovedlo interny na pokraj kolapsu (spíš možná už za pokraj – viz služby neatestovaných lékařů na interních příjmech).

Chybí jakákoliv ekonomická rozvaha (např. kolik „spolknou“ náklady na administraci a vymáhání případných poplatků, které záchranka jako „dobrý hospodář“ nemůže nechat jen tak plavat), ale i prostá úvaha nad tím, kdo by vlastně ten poplatek platil, když 80% výjezdů na tísňovou linku oznamuje „v dobré víře“ někdo úplně jiný, než pacient.

Nápad má samozřejmě i spoustu dalších „ale“ – z pohledu etiky a „spravedlnosti“ se k věci velmi rozumně vyjadřuje např. právník mgr. Klusáček ZDE a např. v této diskuzi zase přispěvatel J.K. velmi trefně připomíná, že jsme to často my, zdravotníci, kdož si veřejnost vychováváme k panickému strach z nemocí (viz např. hysterické manévry kolem „bílých prášků“ na poštách, boj za „hygienicky sterilní“ toalety apod.) a na druhé straně ji glorifikováním pokroků medicíny nepřímo vybízíme k dalšímu a dalšímu čerpání zdravotních služeb způsobem, který by naše předky ani ve snu nenapadl (viz dnes běžný požadavek na vyšetřování polapených klíšťat, zda jim na kusadlech náhodou nebydlí borelie, apod.).

Z pohledu urgentní medicíny je zajímavé i to, že internisté mezi možnými řešeními naopak vůbec nezmiňují podporu centrálních příjmů nemocnic – přestože přesně to jsou ta oddělení, která zajistí prvotní screening příchozích a internistům by výrazně odlehčila, aby se mohli věnovat „skutečně nemocným“ pacientům daleko pečlivěji.

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz