Účet za záchrannou službu v roce 2020: poprvé přes magických 10 miliard

Další dávka dat z „kuchyně“ Asociace ZZS s názvem Vybrané ukazatele ZZS za rok 2020 přináší tentokrát podrobnější sadu údajů, orientovaných hodně na ekonomiku ZZS. To umožňuje podívat se blíže na oblíbené téma – kolik vlastně stála záchranka v roce 2020.

Ještě před tím ale nějaké metodické poznámky:

  • Pozor na jednoduchou interpretaci dat a hlavně mezikrajská srovnávání – více nemusí být více a méně nemusí být méně. Pokud je nějaký kraj v grafech více vlevo, nebo vpravo, nemusí to znamenat, že tam něco dělají lépe, nebo hůře. Při porovnání krajů je potřeba brát v úvahu organizační strukturu záchranky i zdravotnictví kraje, geografické a demografické podmínky a další okolnosti, které mohou mít zásadní dopad na náklady i výnosy záchranné služby.
  • Kde to bylo možné, byla z čísel použita jen ta vztahující se k odbornosti 709, tj. k poskytování přednemocniční neodkladné péče (některé záchranky provozují i jiné „živnosti“ typu pohotovosti, DZS či koronera…).
  • V přepočtech na obyvatele krajů byla použita oficiální data ČSÚ k 1.1.2020, nikoliv data z tabulek AZZS, která s daty ČSÚ z nevysvětleného důvodu úplně nesouhlasí.
  • Náklady neobsahují přímé investice (ale obsahují odpisy investic).
  • Nejsou zahrnuty (pokud to není přímo zmíněno) náklady na zajištění vrtulníků LZS.

Tak, a teď rovnou k věci: kolik že celá ta legrace stojí? Hodně. Celkové náklady na provoz krajských zdravotnických záchranných služeb v ČR dosáhly v roce 2020 něco přes 9,5 miliardy (9,566,109 Kč), což spolu s náklady na LZS v odhadované výši cca 750 milionů ročně představuje cca 10 a čtvrt miliardy českých kaček. To je nejen historický rekord, ale také historicky největší meziroční skok v nákladech. Pro představu – v předchozích letech (bez LZS) to bylo 6.6 mld (2017), 7.2 mld (2018), 7.8 mld (2019) a loni tedy 9,6 mld. Zatímco v minulých letech rostly náklady cca o 0,6 mld. ročně, v loňském roce meziroční rozdíl vyskočil na téměř 2 miliardy. Důvod je nasnadě, ale je potřeba také dodat, že cca polovinu uvedeného nárůstu mají „na svědomí“ jen samotné COVIDové odměny v polovině roku (cca 840 mil., hrazené státním příspěvkem) a jejich nepřímé dopady (zvýšení náhrad atd.). Na rozdíl od celkové částky tak příspěvek zřizovatelů (neboli krajů) rostl sice také nejvíc z posledních let, ale stále relativně srovnatelně s minulými roky (2017 3,6 mld., 2018 4.3 mld., 2019 4.5 mld., 2020 5.0 mld.).

Útěchou ochráncům státní kasy může být to, že hrubým odhadem se cca 40% uvedených částek obratem vrátí státu ve formě daní a odvodů.

Uvedená čísla představují celkové náklady záchranných služeb. Dominantně jsou vynakládané na záchranku jako takovou, ale cca 5% stojí „přidružený výroby“ některých záchranek (provoz LS, ZDS, PZS, koroner a další). V dalším textu budu tedy počítat s částkou 9.151.573.000 Kč, která by měla být (v rámci možností) očištěná o tyto činnosti (tj. jde o součet příspěvku na PNP, ZOS a administrativu).

Každého obyvatele ČR tedy v roce 2020 „stála“ záchranka v průměru (ve formě daní a odvodů na zdravotním pojištění) cca 856 Kč, přičemž nejvíc si, obrazně řečeno, platí Jihočeši (přes 1.200 Kč), zatímco Pražáky stojí záchranka zhruba polovinu (600 Kč).

Každý rok – asi aby se to hezky počítalo – využije záchranku hodně přibližně milion lidí, tj. statisticky každý desátý z nás. Pokud tedy náklady na záchranku rozpočteme na jednoho obyvatele, vychází částky adekvátně větší: v průměru stojí zásah u jednoho pacienta 8.996 Kč (od necelých 7.000 v Praze po 11.5 tisíce v Plzeňském kraji).

POZOR – „náklady na pacienta“ není možné interpretovat jako „cenu za výjezd“. Jde o průměrné rozpočtené roční náklady, z nichž cca 80-90% tvoří fixní náklady, které by bylo nutné vynaložit tak jako tak (platy, odpisy, opravy budov, atesty přístrojů, administrativa, provoz IT atd…). Přímé náklady spojené s konkrétním výjezdem („co by se ušetřilo, kdy se výjezd neuskutečnil“) jsou tedy adekvátně (cca 10x) nižší.

Celkové náklady jsou kryté z řady různých zdrojů, přičemž pro záchranky je zásadní příjem ze zdravotního pojištění a provozní příspěvek zřizovatele, tj. kraje. I provozní příspěvek se samozřejmě mezi kraji liší, a to nejen v absolutní výši, ale i relativně. Kraje tak v průměru „na hlavu“ dávají záchrankám cca 470 korun, s rozptylem od 369 Kč v Jihomoravském kraji po 680 Kč v Jihočeském kraji. Rozdíly tedy existují a jsou kraje, které jsou ke svým záchrankám poměrně výrazně štědřejší, než jiné. Opět ale připomínám krajská specifika i různý rozsah činností jednotlivých záchranek.

V roce 2020 kryl provozní příspěvek krajů v průměru skoro přesně 50% nákladů na záchranky (tj. zjednodušeně řečeno 50% platil kraj, 50% někdo jiný, dominantně zdravotní pojišťovny). Různý provozní příspěvek ale samozřejmě také znamená různý podíl na celkových nákladech jednotlivých krajských záchranek.

V posledním grafu je znázorněn další zásadní zdroj příjmů záchranek, kterým je zdravotní pojištění. Tento příjem je, jak známo, poněkud nešťastně dominantně závislý na čase stráveném s pacientem a počtu ujetých kilometrů. V průměru dostaly záchranky za ošetření jednoho pacienta něco přes 3.000 Kč s rozptylem od 2.000 Kč v Praze po 4.100 Kč ve Zlínském kraji.

Na rozdíl od ne úplně povedené „statistiky výjezdové činnosti“ mají „vybrané ukazatele“ hlavu a patu (holt je tvoří profesionální cifršpióni) a obsahují ještě spoustu dalších zajímavostí pro ty, které zajímá i trochu systémovější a detailnější pohled na ekonomiku záchranek. Možná, že se k některým z nich ještě v budoucnu vrátím.

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz