Vyšetřování skončilo, zapomeňte…

…a teď jsme opravdu zvědav, jak to dopadne… Tak končí moje poznámka z března letošního roku na téma „brněnské kauzy“ nepřijatého pacienta, který tak dlouho nebyl dostatečně „akutní“, až na dvoře fakultní nemocnice na palubě sanitky záchranné služby zemřel. Minulý týden, po pěti měsících „intenzivní práce“, publikovalo cestou ČTK Ministerstvo zdravotnictví závěry komise, podle nichž NIKDO NEPOCHYBIL, s drobnou poznámkou, že „komise neměla k dispozici všechny podklady, jako např. zvukový záznam (komunikace) záchranky s nemocnicí“). Takže sanitka stojí půl hodiny na dvoře fakultní nemocnice, protože ta odmítá převzít pacienta (který navíc nakonec zemře, což ale vlastně pro meritum věci není zas tak podstatné) – NIC SE NESTALO??? TO FAKT MYSLÍ VÁŽNĚ? Omlouvám se za silnější slova, ale opravdu se odmítám smířit s tím, že ministerstvo zdravotnictví dělá z veřejnosti pitomce a jako bonus mě mrzí neskutečně mrzí, že i jihomoravská záchranka na tuto hru přistoupila a tváří se, že se vlastně nic nestalo.

V únoru letošního roku došlo v Brně k politováníhodné události, kterou popisuje např. server Komory záchranářů takto: „Koncem února naložila sanitka záchranné služby na brněnském Žerotínově náměstí staršího muže, kterého do pěti minut přivezla do nejbližší Fakultní nemocnice u svaté Anny. Protože ho tady ale z kapacitních důvodů odmítli přijmout, stála sanitka s pacientem přes půl hodiny v areálu nemocnice. Dispečeři záchranky mezi tím bezúspěšně žádali o příjem v dalších brněnských nemocnicích. Během toho se stav pacienta natolik zhoršil, že musel být podle záchranářů uveden na umělou plicní ventilaci a následně resuscitován. I přesto nakonec zemřel. Nemocnice argumentují tím, že od záchranářů nezaznělo slovo akutní. Za takové situace prý mohly pacienta odmítnout, protože neměly buď volné lůžko, nebo personál. „Nemocnice samozřejmě nejsou nafukovací, a pokud je pacient čtvrtý, pátý, šestý, tak se tomu musí přizpůsobit i provoz dalších nemocnic,“ říká ředitel nemocnice u svaté Anny Martin Pavlík. Také ředitelé dalších dvou nemocnic se shodují, že v době události lékaři hlásili plnou obsazenost lůžek. Poté, co se případem začala zabývat Česká televize, sestavilo ministerstvo zdravotnictví vyšetřovací komisi. Ta bude moci nahlížet i do zdravotnické dokumentace. Zaměří se vedle pitvy především na záznam telefonního hovoru mezi dispečinkem a nemocnicemi. Klíčové pro rozhodování bude, zda v nich slovo „akutní“ zaznělo.“

Nyní, pět měsíců po události, seznámilo Ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím ČTK veřejnost s výsledky „vyšetřování“ své Komise. Veřejnosti předložené informace ale nevysvětlují vůbec nic. Nekompetentnost, zatloukání, zavádějící formulace, jánabráchyzmus a okecávání z nich koukají jako sláma z bot.

Malá vsuvka: Úkolem tiskových mluvčích je klamat veřejnost. Je ale úkolem veřejnosti hrát v této hře „křoví“ a nechat si věšet na nos tááákhle velké bulíky? Konec vsuvky.

Celý text zprávy na stránkách MZ bohužel není (na rozdíl od každoroční „překvapující aktuality“ o zvýšené aktivitě klíšťat). Dovolím si tedy okomentovat to, co publikovala ČTK a co převzalo velké množství internetových serverů, např. euro.cz, z jehož textu v komentáři vycházím: Text zprávy (zvýraznění OF): „Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje, Fakultní nemocnice Brno ani Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně nechybovaly v případu muže, který zemřel v sanitce v Brně poté, co ho nemocnice odmítly přijmout. Vyplývá to ze závěrů pracovní komise ministerstva zdravotnictví, sdělil ČTK náměstek ministra Tom Philipp. Podle ministerstva podala rodina zemřelého pacienta trestní oznámení, policie ani nemocnice o něm zatím nemá informace. Případ se stal letos v únoru, kdy záchranáři vezli do nemocnice staršího pacienta. Brněnská zařízení ho však odmítla kvůli plné kapacitě. Odmítnout pacienta nelze pouze v akutních případech. Muž tak zůstal v sanitce, kde se jeho stav zhoršil natolik, že zemřel. Pracovní skupina ministerstva nic neobvyklého v postupu zdravotníků neodhalila. „Ze závěrů vyplývá, že žádný z dotčených subjektů jako záchranná služba nebo fakultní nemocnice nechybovaly. Nicméně komise neměla k dispozici všechny podklady jako například zvukový záznam záchranné služby s nemocnicemi,“ uvedl Philipp. Nemocnice totiž upozorňovaly na to, že je záchranáři neinformovali o akutním ohrožení života pacienta. V takovém případě by ho odmítnout nemohly. Podle mluvčího ministerstva zdravotnictví Ladislava Štichy obecně platí, že by sanitka neměla jezdit od nemocnice k nemocnici, ale umístění pacienta by měl předem domlouvat záchranářský dispečink s nemocnicí. Sanitka by tak měla přijet do zařízení, které s pacientem počítá. Pokud některá nemocnice odmítne například z kapacitních důvodů, je podle něj nutné s předstihem vyjednat přijmutí v další nemocnici. Podle Philippa se nelze k případu vyjadřovat více vzhledem k trestnímu oznámení rodiny. Policie ho ale zatím nepřijala. „Zatím o tom nemáme žádné informace. Praxe ale bývá taková, že pozůstalí čekají na výsledky vyšetřování komise a až po nich se na policii obrátí,“ řekla ČTK policejní mluvčí Andrea Cejnková. O trestním oznámení neví ani mluvčí Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně Petra Veselá. „Policie nás dosud v této události nekontaktovala,“ uvedla Veselá. Ředitel Martin Pavlík už dříve jakékoliv pochybení odmítl. Stejně se k případu staví i záchranná služba. „Vedení jihomoravské záchranné služby uvádí, že ze strany záchranářů nedošlo k žádnému pochybení. Ve chvíli náhlého zhoršení stavu pacienta byla resuscitace v sanitním voze jediným správným postupem. V průběhu resuscitace je překlad pacienta kontraindikován,“ uvedla mluvčí záchranné služby Hedvika Kropáčková. Dodala, že záchranáři také neví o žádném trestním oznámení.“

Takže:
– Zpráva konstatuje, že „nemocnice ani záchranka nechybovaly“, ale jedním dechem dodává, že komise neměla k dispozici klíčové podklady – tj. to, jak probíhala komunikace mezi záchrannou službou a nemocnicí. Jak tedy komise ví, že nikdo nepochybil?
– Pracovní skupina ministerstva „nic neobvyklého v postupu zdravotníků neodhalila“. Znamená to tedy, že nepřevzetí pacienta krajskou fakultní nemocnicí, následné půlhodinové čekání na dvoře nemocnice a exitus není „nic neobvyklého“???
– Navíc tvrzení, že „odmítnout pacienta nelze pouze v akutních případech“ evokuje, že odmítání je vlastně běžná věc, pouze v akutních případech pacienta odmítnout nelze. To je samozřejmě ve vztahu k záchranné službě absurdní konstrukce – záchranná služba je zde přece právě pro ty „akutní“ pacienty! Navíc toto tvrzení je velmi sporné i vůči všem ostatním pacientům, vezeným záchrannou službou (a my vozíme nějaké „neakutní“ pacienty? Jací to jsou? Proč je tedy vozíme?) – rozbor viz ZDE.
– Tvrzení, že „umístění pacienta by měl předem domlouvat záchranářský dispečink“ je lež jako věž. Žádný zákon ani vyhláška nic takového nestanoví a v praxi to ani při počtu pacientů není reálné. Zákon o záchranné službě naopak jasně definuje, že cílové zdravotnické zařízení je to, které je nejbližší odborně kompetentní. Tečka. Žádný důvod pro „domlouvání“. Navíc absurdita filozofie posunování pacienta do další (a další a další a další…?) nemocnice je zřejmá… To sanitky z Brna budou vozit toho „neakutního“ pacienta třeba do Pardubic, když všechny ostatní nemocnice cestou prohlásí, že jsou přetížené? Existuje v ČR vůbec nějaká nepřetížená nemocnice? Zcela logicky – pokud je ten pacient tak „neakutní“, že jeho vyšetření a ošetření nějak zvlášť nespěchá, proč s ním jezdit po celém kraji? Může přece klidně počkat v čekárně urgentního příjmu, zatímco sanitka bude dávno volná. Opravdu Ministerstvo raději zablokuje „rychlou“ sanitku hodinovým transportem pacienta do sousedního okresu???
– A jen detail, ale pro úplnost na závěr – mluvčí záchranářů uvádí, že „V průběhu resuscitace je překlad pacienta kontraindikován“. Nic takového není pravda a naopak moderní trendy u vybraných pacientů s takovým postupem přímo počítají. Další věc je, proč to v souvislosti s tímto případem paní mluvčí vůbec prezentuje – nikdo se přece nebaví o průběhu resuscitace, ale o tom, co jí předcházelo – proč sanitka stála půl hodiny na dvoře nemocnice s pacientem, jehož stav se dramaticky komplikoval.

Co napsat závěrem? Žijeme ve zvláštní době.
– Ministerstvo zdravotnictví veřejně a bez studu prohlašuje, že neschopnost fakultní nemocnice přijmout JEDNOHO pacienta od záchranky je běžný postup.
– Záchranka (která je na bezproblémovém předávání pacientů do nemocnic bytostně závislá) k tomu přikyvuje a doplňuje úplně irelevantní (a navíc odborně chybné) argumenty.
– Ministerské komisi trvá 5 měsíců, aby konstatovala, že se nic nestalo, ale vlastně to tak úplně neví, protože nedostala klíčové podklady.
– Všechno elegantně doplňuje „geniální“ plán rozvážení „neakutních“ pacientů po vlastech českých (takže dotyčný by umřel v sanitě někde mezi Pohořelicemi a Mikulovem – a problém by ani nevznikl…).
– Znásilněný zákon o záchranné služby tiše pláče v koutě a nestačí se divit, jakých výkladů je ministerstvo, jeho vlastní otec i matka, mocno.
– Nikdo ze zúčastněných nedává najevo ani to nejmenší politování nad tím, co se objektivně stalo (i kdyby za to 1000x nikdo konkrétní nemohl, je to přece totální fiasko systému zdravotnictví, za který je stát odpovědný!) a nikdo nedává najevo ani tu nejmenší snahu o systémovou nápravu – prostě to takhle je a tak to i zůstane.

Co taky chcete za ty prachy… České zdravotnictví je v krizi. O tom není sporu. Nejsou lidi, nejsou peníze, nejsou kapacity a hlavně není vůle měnit věci k prospěchu pacientů. Letecká společnost, které by spadlo letadlo, a ona by prohlásila, že nikdo nepochybil a je to „běžný postup“, zkrachuje během nejbližší hodiny. Naše zdravotnictví, vedené manažery produkujícími zvěrstva jako je toto, kupodivu ještě v agónii přežívá. Otázkou je, jak dlouho.

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz