Z deníčku soudního znalce: Mluviti stříbro, mlčeti zlato aneb povinná mlčenlivost zdravotníků v praxi

V dobách, kdy ještě „důvěra“ nebylo prázdné slovo, tak nějak automaticky platilo, že to, co odehraje mezi zdravotníkem a pacientem, mezi nimi také zůstane. Jenže doba se změnila, co platilo už neplatí a tak spoustu věcí ve společnosti musí upravovat zákony. A mezi jinými se to týká i povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků. Přesto dnes a denně dochází k prolamování této mlčenlivosti – někdy naprosto flagrantně, jindy méně nápadně. Z ohlasů v diskuzích je pak zřejmé, že řada zdravotníků (o veřejnosti nemluvě) vůbec netuší, jak přesně ochrana informací ve zdravotnictví funguje. Pojďme se proto podívat na nejčastější problémy, se kterými se lze v této problematice setkat v praxi.

Chráněné jsou VŠECHNY informace, nejen ty o zdravotním stavu

Povinná mlčenlivost se vztahuje nejen na údaje o zdravotním stavu, ale na VŠECHNY informace, které se zdravotník dozví při poskytování zdravotní služby. Zákon říká doslova: „Poskytovatel je povinen zachovat mlčenlivost o VŠECH skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb.“ Povinná mlčenlivost tedy zahrnuje např. i to, jak se pacient choval, co říkal, v jakém prostředí byl, kdo byl dále přítomen, ale také na fotografie z místa události, obrázky zranění pacienta atd.

Nejmenování pacienta mnoho neřeší

Odpovědnosti se nejde vyhnout tím, že součástí sdělení není jméno konkrétního pacienta. Jednak už samo sdělení jakýchkoliv skutečností (viz výše) je přinejmenším přestupkem, ale hlavně – pokud lze pacienta jakkoliv identifikovat (například jde o jedinečnou událost, z jejíhož charakteru jde odvodit, koho se informace týkala, případně je uvedené místo zásahu, ze kterého vyplývá pravděpodobná totožnost pacienta apod.), může jít i o trestný čin.

Kdy povinná mlčenlivost neplatí

Povinná mlčenlivost neplatí především tehdy, pokud zdravotník předává či zveřejňuje informace se souhlasem pacienta, případně pokud jde o předání informací mezi zdravotníky, pokud je to nutné pro pokračování v poskytování zdravotních služeb (což lze extendovat i pro případ např. sdělování kazuistik pro výukové účely zdravotníků – pro které následně samozřejmě také platí povinná mlčenlivost).

Ostatní, výjimečné případy jsou přesně vymezené zákonem a zpravidla souvisejí s konkrétními úředními výkony (vyšetřování, soudní jednání, řešení stížností, oznamovací povinnost atd. – podrobně opět viz ZDE – odstavec (3)).

NIKDY JINDY NELZE MLČENLIVOST PORUŠIT, byť by naše úmysly byly sebelepší!

Pokuta za „puštění pusy na špacír“ až 1.000.000 Kč, za trestný čin až 8 let „natvrdo“.

Porušení mlčenlivosti může být VŽDY přinejmenším přestupkem, ale může jít i o trestný čin.

O přestupek jde tehdy, pokud porušení mlčenlivosti nezpůsobí vážnou újmu na právech dotčené osoby, případně nepřinese hříšníkovi majetkový prospěch. Podle Zákona 372/2011 Sb., §117 odstavec (3) může být v takovém případě ve správním řízení udělena pokuta až 1 milion korun (viz tamtéž odst. (4)).

Ano, čtete správně. Milion korun není pokuta za to, že zveřejněním někomu ublížíte, ale za jen ten samotný fakt zveřejnění něčeho, na co se vztahuje povinná mlčenlivost.

Pokud totiž porušení mlčenlivosti někomu ublíží – řečí zákona „způsobí vážnou újmu na právech dotčené osoby“, případně přinese hříšníkovi majetkový prospěch, jde už o trestný čin podle §180 odst. (2) Trestního zákona. Posouzení „vážnosti újmy“ je už samozřejmě věcí soudu, ale např. výše uvedený článek se (nejen) v tomto směru podle mého názoru pohybuje na velmi tenkém ledě či spíše už „po kolena ve vodě“.

A jaký trest v takovém případě hrozí?

  • Pokud někdo poruší mlčenlivost „v úzkém kruhu“ osob, hrozí trest odnětí svobody až na tři léta nebo zákaz činnosti;
  • Pokud ale někdo poruší mlčenlivost s cílem získat majetkový prospěch, jako člen organizované skupiny, ale také pokud tak učiní tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, může být trest až 5 let, za určitých okolností až 8 let (!!!).

*****

Celá problematika povinné mlčenlivosti a ochrany osobních údajů je samozřejmě daleko obsáhlejší (mlčenlivost se např. vztahuje i na další osoby které se účastní zdravotní péče – např. studenty, stážisty apod.), ale výše uvedené informace jsou opravdu tím minimem, které by měl znát KAŽDÝ zdravotník. V každém případě je ale více než doporučeníhodné při poskytování zdravotních služeb ovládnout touhu zviditelnit se neuváženou publikací jakýchkoliv informací – následky mohou být opravdu značné.

Kde hledat podrobnosti:

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz