To, že pacientů ošetřených záchrannými službami dlouhodobě přibývá, je všeobecně známá věc. Konkrétně mezi roky 2007 (kam sahají nejstarší data ÚZISu) a 2024 (zatím poslední dostupná sada dat) jde o vzestup prakticky přesně o 50%. Jestli jde o nárůst „dramatický“, to už je asi na individuálním vnímání (třeba mzdy za stejnou dobu vzrostly o nějakých 120% – takže raketově?), podstatnější otázka ale zní, kdo jsou ti pacienti, co v systému ZZS přibyli – a taky proč se tak stalo.

Právě data ÚZISu, konkrétně datová sada A(MZ)1-01 pro odbornost 709 (tj. záchranná služba), může pomoci nahlédnout aspoň trochu pod pokličku toho, co se v systému děje

Pro neznalé – A(MZ)1-01 je povinné hlášení ÚZISu, které 1x ročně vyplňuje každá záchranná služba, a které obsahuje poměrně podrobné členění počtů pacientů podle typu onemocnění (úrazu), věkové skupiny a NACA skóre. Zvlášť jsou v sadě vytažená ještě data o „zájmových“ diagnózách (polytrauma, infarkty, CMP a od roku 2013 i „škodlivé požití“).

Jak je všeobecně známo, dominantními klienty záchranných služeb jsou senioři (statisticky populace ve věku 65 a víc let), kteří tvoří cca 50% pacientů záchranek, přestože jejich podíl v populaci je daleko menší. Současně ale víme, že se podíl seniorů v populaci trvale zvyšuje (a bude ještě daleko hůř), což se logicky propisuje i do zatížení zdravotnictví, záchranky nevyjímaje.

Metodicko-terminologická poznámka: V tomto článku jsou zpracované rozdíly mezi sumáři z hlášení A(MZ)1-01 souhrnně za celou ČR z roku 2007 a 2024, tj. s rozdílem 18 let. Věkové kategorie jsou označované jako „děti“ (0-3 roky), „junioři“ (4-19 let), „dospělí“ (20-64 let) a senioři (65+). Pod pojmem „pacienti navíc“ se mají na mysli pacienti, kteří v systému přibyli nad rámec počtů, které by odpovídaly struktuře populace v roce 2024, pokud by incidence zásahů v jednotlivých věkových skupinách zůstala stejná, jako v roce 2007. Populační data jsou převzata z datových sad Českého statistického úřadu.

A ono to dokonce zdánlivě celkem sedí: za stejné období (2007 – 2024) totiž vzrostl počet seniorů v populaci o skoro přesně stejnou hodnotu, jako vzrostl počet pacientů ZZS – o 49%. Takže BINGO? Ne tak úplně.

Pokud totiž přepočteme incidenci zásahů ZZS v jednotlivých věkových skupinách podle incidence z roku 2007, zjistíme, že v systému za ty roky přibylo necelých 400.000 pacientů, ale změny ve struktuře populace (čti: její stárnutí a zvyšující se podíl seniorů) odpovídají jen za necelou polovinu z toho. Cca 214.000 pacientů je v systému (podle měřítek roku 2007) „NAVÍC“ – tedy ne „díky“ stárnoucí populaci, ale z jiných důvodů. Incidence zásahů ZZS se totiž zvýšila – a to napříč napříč všemi věkovými skupinami.

Rovnou pojďme začít tím, že jakýkoliv vzestup není vysvětlitelný vyšším počtem „tradičních“ záchrankových stavů – ty napak vytrvale a celkem významně klesají: závažná traumata -60%, infarkty -57%, mrtvice -30%. Tato ztráta je sice celkem „úspěšně“ vyrovnávaná nárůstem „jipových“ pacientů s intoxikacemi, ale z hlediska celkových čísel tady vysvětlení nenajdeme.

Takže kde nám to roste? Pokud očekáváte, že největší zatížení „navíc“ generují plymorbidní senioři, o které se nikdo nestará, tipujete špatě. Možná překvapivě je právě ve věkové kategorii seniorů vzestup počtu pacientů relativně nejmenší (o 17%). Pro srovnání – u malých dětí to byl skoro dvojnásobek (31%). Těch je ale málo, tak nás to nemusí tolik pálit. Horší je to u dominantní populační skupiny dospělých osob (20-64 let): zde činil relativní nárůst 24%, takže o polovinu víc, než u těch seniorů, a v absolutním čísle se právě tato věková skupina podílí na nárůstu počtu zásahů ZZS nejvíc:

A protože ve zcela převažujícím počtu nejde o události vysoké naléhavosti, dost často slyšíme jednoduché vysvětlení: za všechno můžou praktici. Jednak „se zrušily“ všechny pohotovosti, a navíc se prostě nestarají se o svoje „ovečky“ a ty potom musí volat záchranku.

Mimochodem – rušení LSPP a přesun pohotovostní péče na urgenty okresních nemocnic (což je logicky spojené s horší lokální dostupností a tím s vyšší potřebou transportní kapacity) není nic, co by nás mělo zaskočit: přesně to popisuje už trochu pozapomenuté, ale stále platné Memorandum, podepsané zástupci VPL a SUMMK v roce 2012…

Jenže právě v hlavní „cílové skupině“ praktiků – tj. mezi seniory – je nárůst zásahů z důvodu onemocnění daleko nejmenší: plnou polovinu z případů „navíc“ totiž v této věkové skupině tvoří úrazy – pravděpodobně různé ty pády, krčky, atd., které dřív běžně řešila „zeddéeska“, ale dnes zde (správně!) zasahuje ZZS kvůli zajištění adekvátní analgezie a šetrnému transportu.

Naprosto odlišně je to ale ve skupině „dospělých“ (20-64 let): nejenže tady je nárůst incidence o polovinu vyšší, než u seniorů, ale navíc zde výrazně převažují onemocnění nad úrazy (cca 4:1). Pokud to tedy někde vypadá na problém s nevyužíváním/nedostupností praktiků, tak tady. To nutně neznamená třeba nevhodnou ordinační dobu, ale velmi často jde o důsledek snahy „nestonat“ (jenže po práci už praktik neordinuje), ale i tolik prosazované „mobility pacovní síly“ (pracuju v Brně, ale bydliště mám v Olomouci a praktika logicky taky…), a nebo přítomnosti poměrně velkého množství cizinců, kteří obvykle prostě žádného praktika nemají.

No a pak tu máme ještě jeden jev, který se z dat vynořil, a tím je problematika duševních onemocnění (včetně intoxikací návykovými látkami). Ne že by nějak zásadně ovlivnily celkové počty ošetřených pacientů (v počtu 25.000 to znamená něco přes 10% z pacientů „navíc“), ale z čeho trochu běhá mráz po zádech je hlavně jejich dynamika: ve sledovaném období vzrostl počet pacientů s „F“ diagnózou u dospělých o 30% a u juniorů o 50%. V souvislosti s psychickými onemocněními nelze nezmínit také rostoucí počet sebevražd. Ty jsou samostatně sledované od roku 2013, přičemž za 11 sledovaných let (2013 – 2024) vzrostl jejich počet nejvíc ve věkové kategorii juniorů – o plných 84%, a dále u seniorů (+51%).

Co z toho všeho vyplývá? Záchranka čelí trvale se zvyšujícímu zatížení, které sice neroste nějak „raketově“, ale pomalu a jistě. A jak známo, právě tichá voda mele břehy nejlépe. Pod dojmem populačního vývoje se bojíme dopadů stárnutí populace a často láteříme na ubytovací zařízení pro seniory, že se o své svěřence nestarají lépe, ale ve skutečnosti jde paradoxně o segment s relativně nejmenším názrůstem zatížení. To, co nám mezi tím tak trochu utíká, jsou potřeby běžné dospělé populace v produktivním věku, ale i prudce rostoucí zatížené generované juniorskou populací, a to velmi často charakteru poruch mentálního zdraví (včetně abusů).

Můžeme namítat, že většinou jde o situace, které by primárně záchranka řešit neměla, ale s redukcí dostupnosti zdravotních služeb zůstává záchranka často jedinou veřejně známou pohotovostní službou (možná i pod vlivem masivní sebepropagace v posledních letech). A lidé ji – světe div se – využívají. Často by nemuseli, ale bohužel jim zatím jiné řešení moc neumíme nabídnout. Přesvědčivou, srozumitelnou a časově i regionálně konzistentní zdravotní osvětou počínaje, přes moderní online dostupné systémy pro self-triage (možná ani ne nutně s účastí dnes tak populární AI, ale zato s potřebnou certifikací a návazností na systém zdravotních služeb, objednání na příslušné pracoviště, konzultace s „živým“ zdravotníkem apod.), daleko širší spektrum nabídky terénních služeb (komunitní zdravotní centra s NLZP, terénní týmy psychické pomoci, týmy řešící problematiku nově dostupných drog, „frequent flyers“ apod.), snadno dostupnou pohotovostní zdravotnickou dopravu lidí, kteří se na urgent sami dostat nemůžou ani kdyby chtěli (což se typicky týká například klientů ubytovacích zařízení pro seniory) až po zdánlivé banality typu možnosti zaparkovat bezprostředně u urgentního příjmu.

Zvyšující se zatížení zdravotních služeb je realita a pokud nechceme, aby nám zatížení pohotovostních zdravotních služeb přerostlo přes hlavu, měli bychom se zabývat daleko cílenějšími opatřeními, než jsou tak oblíbené obecné apely na jejich „nezneužívání“ (s tím v obecné rovině samozřejmě souhlasí všichni, ale když na to dojde, „moje potíže přece nejsou zneužívání, mě je opravdu špatně“). Není to žádná raketová věda, ale bez daleko lepšího zacílení na kritické skupiny, masivnější mezioborové spolupráce a také bez ochoty převzít za výše uvedená opatření odpovědnost se neobejde.

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.