V minulém díle „statistického okénka do života záchranek v Česku v roce 2023“ jsem se věnoval souhrnným počtům. Mediální prezentace AZZS ale obsahuje i nějaká, byť velmi hrubě členěná „odborná“ data (což ale není kritika, jen konstatování – pro mediální účely je to dobré až až…).

A můžeme rovnou začít u tradičního mediálního mýtu – záchranka jezdí hlavně k úrazům, nejvíc k dopravním nehodám (však se jí taky říká „úrazovka“). Ona ta prezentace AZZS tento mýtus trochu bezděčně podporuje tím, že úrazy jsou v ní pěkně na jedné hromadě, takže to vypadá, že je jich (proti v tabulce uvedeným konkrétním diagnóznám vybraných onemocnění) strašně moc. Jenže není. Z více než milionu pacientů ošetřených v roce 2023 bylo těch, kde byl příčinou ošetření úraz, nějakých 200.000, takže cca 20%.

V naprosté většině případů je důvodem zásahu záchranky onemocnění. Zásahů u pacientů s úrazem je asi 20%.

Dopravní nehoda pak byla příčinou úrazu u cca 33.000 pacientů, tj. jen každý 6 pacient s úrazem (a každý 30 ošetřený pacient celkem) byl účastníkem dopravní nehody. Drtivě převažující příčinou traumat jsou totiž jiné úrazy, například pády seniorů, končící často zlomeninou dlouhé kosti.

Zdrcující většina, zhruba 800.000 pacientů, si volala záchranku kvůli nějakým jiným zdravotním potížím, tj. zpravidla kvůli onemocnění, případně intoxikaci (a ano, také kvůli náhlým porodům, což, jak známo, není ani onemocnění, ani úraz, i když určité vnější vlivy by tam asi vystopovat šlo…).

Ze sledovaných vážných onemocnění jsou nejčastější příčinou zásahu ZZS mrtvice (22,666 pacientů) a infarkty (9,251 pacientů), je ale potřeba dodat, že řada dalších onemocnění nebo symptomů se v mediální tabulce nevyskytuje (například různé příčiny dechových potíží či poruch vědomí, psychická onemocnění, intoxikace…).

Záchranky také vykázaly 8.337 zahájených resuscitací, tj. opět podstatně vyšší počet (přepočteno na počet obyvatel), než ve většině vyspělých zemí.

Přes obecně známý problém alkoholismu v českých zemích je s podivem, že pacientů, kde záchranky reportují „škodlivé požití“ (rozuměj alkoholu, případně jiných drog) je „jen“ 26.000, což možná na první pohled vypadá poměrně hodně, ale po přepočtu to vychází na necelého 1 desperáta na okres a den. A to je tak málo, až se jednomu ani nechce věřit, že to záchranky evidují pořádně.

Zajímavou částí, kterou AZZS reportuje teprve od roku 2018, je struktura výzev podle stupně naléhavosti.

Jen pro připomenutí – tísňové volání má tyto stupně naléhavosti:
a) první stupeň, jde-li o osobu, u které došlo k selhání nebo bezprostředně hrozí selhání základních životních funkcí, nebo mimořádnou událost s hromadným postižením osob;
b) druhý stupeň, jde-li o osobu, u které pravděpodobně hrozí selhání základních životních funkcí;
c) třetí stupeň, jde-li o osobu, které bezprostředně nehrozí selhání základních životních funkcí, ale jejíž stav vyžaduje poskytnutí zdravotnické záchranné služby (pozn. OF: to jsou ty události, kdy by „prohlubováním chorobných změn bez poskytnutí PNP mohlo dojít ke vzniku dlouhodobých nebo trvalých následků, případně k selhání životních funkcí a náhlé smrti“, tj. události, kde pacient trpí potenciálně závažným onemocněním, ale i intenzivní bolesti apod.);
d) čtvrtý stupeň, nejde-li o případy uvedené pod písmeny a) až c), pokud operátor rozhodne o vyslání výjezdové skupiny (pozn. OF: sem se „schovají“ další situace, které řeší záchranka, protože v danou chvíli prostě nikdo jiný k dispozici není – například problematika pacientů v paliativní péči nebo pacientů, kteří potřebují „jen“ relativně časný transport do nemocnice).

Pokud je tedy událost zařazená do 1. – 3. stupně naléhavosti (odst. a) – c)), je nutné poskytnutí přednemocniční neodkladné péče. Teprve pokud je událost zařazená do 4. stupně naléhavosti, poskytnutí PNP není nutné, ale operátor rozhodl z jiného důvodu o využití ZZS.

Jak vyplývá z tabulky (a ta čísla se za uplynulé roky nijak významně nemění), tísňová linka záchranky zdaleka není jen „linka ohrožení života“ (ohrožení životních funkcí hrozí „jen“ necelé třetiny výzev), ale hlavně „linka předcházní vzniku dlouhodobých či trvalých následků“, protože tato skupina představuje v průměru ČR 65% pacientů.

Zajímavá čísla jsou i na opačné straně spektra závažnosti – ačkoliv běžně deklarujeme desítky procent „nadužívačů záchranné služby“, událostí, které po vyhodnocení operátory skončí ve škatulce „ostatní“ (a to jsou ti, kteří vlastně nepotřebují poskytnutí PNP), je v průměru nějakých 6,5% a u některých záchranek se jejich podíl limitně blíží nule. Až to trochu vypadá, že buď to s tím „nadužíváním“ nebude tak horké.

93,5% výzev je podle statistiky AZZS indikovaných k poskytnutí PNP.

Hodně pozoruhodné jsou ty rozdíly i ve využívání ostatních priorit: číselně se možná nezdají být velké, ale například u 1. naléhavosti je nejmenší podíl 1,5% a největší 8,6%, což je téměř šestinásobek. Prostě co záchranka – to originál.

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.