Pod pojmem Rendez-Vous si v našich končinách každý představí spolupráci „doktorského“ auta a RZP. Jsou ale země, kde je to dočista jinak – hlavně ty, kde žádné doktory v sanitkách nemají. Jako je například USA. Tam na mnoha místech funguje tzv. Two-Tiered system, který může mít taky různé podoby, ale ta, o kterou jde dneska, je „setkávací systém“ ALS a BLS ambulancí (v našem podání v podstatě RZP a trochu lepší ZDS). Což je téma, které by třeba jednou, až se odvážíme vylézt z nory „taksetonikdynedělalismu“ mohlo být zajímavé i u nás.

Posádku ALS ambulance v New Jersey tvoří dva paramedici s relativně širokými kompetecemi. Tato posádka bývá na místo vyslána na základě tísňového volání vyšší naléhavosti, pacienta vyšetří a pokud není nutné, aby ho doprovázeli do emocnice, přivolají si „BLS“ sanitku (obsazenou EMT = něco jako „řidičem ZZS“), která následně pacieta převeze do nemocnice. Cíle je samozřejmě uvolnit ALS posádku pro případné další naléhavé výjezdy.

Při tom ale hrozí riziko, že stav pacienta bude podceněný, což je při převozu BLS sanitou bez možnosti monitorace nebo třeba zajištění žilní linky považované za situci se zvýšený rizikem. A právě otázka, kolik takových pacientů je, a kdo jsou ti, u nichž je riziko nejvyšší, byly předmětem studie autorů Buchera a spol., publikované ve West Journal of Emergency Medicine v roce 2020.

Autoři analyzovali retrospektivně data z let 2007 – 2015 od celkem 17.639 pacientů, kteří byli na místě ponecháni k odvozu vozidlem BLS, a našli mezi nimi celkem 372 případů (cca 2%), kdy byl stav pacienta v nemocnici přece jen vyhodnocený jako závažný (měřeno hospitalizací na JIP, neodkladnou koronární intervencí nebo operací).

Pokud se vám zdají 2% špatně triážovaných málo, tak jen pro srovnání mezinárodní stupnice frekvence nežádoucích účinků léků, kde pásmo 2% patří mezi frekvenci hodnocenou jako „častou“:
– velmi časté – vyskytují se u více než 1 z 10 pacientů,
– časté – vyskytují se u více než 1 z 100 pacientů,
– méně časté – vyskytují se u více než 1 z 100 až 1 z 1 000 pacientů,
– vzácné – vyskytují se u více než 1 z 1 000 až 1 z 10 000 pacientů,
– velmi vzácné – vyskytují se u více než 1 na více než 10 000 pacientů.

Medián věku „podceněných“ pacientů byl 70 let (nejtypičtější věk byl mezi 70 a 80 lety) a nejčastěji přítomným „markerem“ pozitivity byla hospitalizace na JIP (83%), dále akutní operace (15%) a konečně akutní PCI (2%).

Z hlediska oborů mělo 24% pacientů neurologické potíže, 15% gastrointestinální, po 12% respirační a kardiální onemocnění, 10% bylo v septickém stavu a v 10% byl příčinou „triáž-pozitivity“ úraz.

Současně není bez zajímavost, že každý „podceněný“ případ je rutinně hlášený lékařskému vedení záchranné služby.

Autoři na závěr upozorňují, že zvolená metrika je sice jen orientační a transport BLS posádkou sám o sobě nemusí znamenat ohrožení pacienta, přinejmenším byla ale mohla pomoci vytipovat ty skupiny pacentů, kde je riziko největší – a podle toho třeba i upravit příslušné postupy.

A já k tomu dodávám, že zejména v mimoměstských oblastech, kde je „široko daleko“ jediná výjezdová skupina a není žádoucí ji zbytečně nechat jezdit do nemocnice, by jednou v budoucnu mohl podobný způsob organizace transportu aktuální i v ČR.

Zdroj: Bucher J et al. Mistriaged Advanced Life Support Patients in a Two-Tiered, Suburban Emergency Medical Services System. West J Emerg Med. 2020 Mar; 21(2): 449–454.

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.