Po „jedničce“ (2016) a „dvojce“ (2020) vychází nyní v časopise Resuscitation už třetí studie ze série EuReCa – bez velkého překvapení tedy označená doplňkem „THREE“. Cílem třetího pokračování bylo zmapování epidemiologie zástav oběhu v Evropě a také zkoumání případné asociace mezi časem odezvy záchranné služby a kvalitním přežitím pacienta.

Sběr dat probíhal na podzim roku 2022 a alespoň jednu záchranku mělo ve studii 28 evropských zemí. Do studie byla zahrnuta data z celkem 45.251 výzev s podezřením na zástavu (nebo potvrzenou zástavou), přičemž u 32.033 pacientů byla skutečně zahájena resuscitace.

Střední věk pacientů byl 67,2 let (u žen 71 let, u mužů 66 let), přičemž poměrně velký rozptyl byl mezi jednotlivými zeměmi (57,9 – 74,3 roku). K 17% zástav došlo za přítomnosti záchranné služby, z těch ostatních byl nejčastějším místem zástavy domov včetně ubytovacích zařízeních pro seniory (celkem 75.5%), 15% zástav nastalo na ulici nebo ve veřejné budově, naopak třeba na sportovištích to nebylo ani 1% zástav. Před příjezdem záchranky bylo resuscitováno 68% pacientů, z toho asi 60% náhodnými svědky a 8% „first respondery“ vyslanými záchrannou službou.

Střední čas odezvy záchranné služby (od přijetí volání po dojezd na místo) byl 12.2 minuty (rozptyl 6.4 – 22.8 minuty), přičemž u čtvrtiny pacientů to bylo do 7 minut a v 50% do 10 minut.

Pro dokreslení celkového časového snímku autoři ještě doplňují i další intervaly – střední čas na místě byl kolem 30 minut a transportní čas do nemocnice těsně pod 15 minut.

ROSCu bylo dosaženo ve 31.2% případů a trvalého ROSCu (ROSC při předání) ve 22,5% případů. Přežití do propuštění (nebo 30-denní přežití) obojí bez ohledu na neurologický outcome, bylo zaznamenáno u 7,5% ze všech resuscitovaných (s rozmezím od 3.1% do 35.0%), což představuje incidenci „zachráněných“ 4/100.000 obyvatel a rok. Incidenci zástav jako takových studie neuvádí, ale dá se dopočítat zpětně z výše uvedených čísel a vychází to na nějakých 54 zahájených resuscitací na 100.000 obyvatel a rok.

Na základě regresní analýzy byly jako pozitivní prediktory potvrzeny (podle očekávání) vstupní defibrilovatelný rytmus (OR 3.27), spatřená zástava (OR 2.01); etiologie zástavy jiná, než onemocnění nebo trauma – v praxi tedy nejčastěji intoxikace (OR 1.98), zástava na veřejném místě (OR 1.28). Naopak negativně se projevil vliv prodloužení dojezdových časů nad ideálních 5 minut (OR 0.93 pro dojezd 6 – 10 minut; 0.71 pro dojezd 11 – 15 minut a 0.55 pro dojezd 15 – 20 minut). Poněkud překvapivě, obzvlášť ve spojení s dvojnásobným zvýšením naděje u spatřené zástavy, byl zjištěný minimální vliv laické resuscitace (OR 1.06 bez ventilace resp. 1.2 s ventilací), bohužel v diskuzi není nijak komentováno, jak přesně metodicky k tomu autoři došli.

Výsledky studie EuReCa Three tedy přinášejí zajímavou sondu do evropské přednemocniční resuscitace, i když správná interpretace výsledků nemusí být úplně snadná. Síla studie je ale v její velikosti, a i když zřejmě data nepostihují realitu úplně věrně (viz následující boxík), jako zdroj pro porovnání s konkrétním systémem mohou – se znalostí věci – poslouží velmi dobře.

Pozn OF:
Sbírat konzistentní údaje o resuscitacích není žádná legrace (a že o tom něco vím) a navíc tím, jak je jich málo, znamená každá metodická nebo jiná chyba zásadní zkreslení. Každá podobná studie je tak zatížena nedostatky, které je potřeba vzít v úvahu při hodnocení jejích výsledků. To se samozřejmě týká i studie EuReCa THREE. Tu se bohužel organizátorům, přestože zaštítěným Evropskou resuscitační radou, nepodařilo zorganizovat tak, jak by si zasloužila, aby výsledky představovaly reprezentativní informaci o stavu resuscitace v Evropě. Opět se podařilo zapojit pouze zástupce 28 ze 44 evropských zemí, pokrývajících necelých 40% obyvatel Evropy (Rusko nepočítaje). To znamená, že data o většině evropské populace prostě chybí. Celoplošná data dodalo jen 10 zemí, většinou spíš menších (Švýcarsko, Maďarsko, Irsko, Island, Lucembursko, Malta, Norsko, Polsko, Švédsko a Slovensko), zatímco z ostatních států se zapojily jen jednotlivé organizace (např. z ČR se zúčastnil jen jeden kraj, pokrývající pouze 5,3% obyvatel). Je přitom prakticky jisté, že výběr zúčastněných organizací nebyl náhodný, ale zapojily se ty lepší systémy, pro které sledování dat není problém. Taková data jsou ovšem zatížena extrémní výběrovou chybou a celou studii tak zásadně diskreditují. Celková pokrytá populace byla tedy o něco větší, než v předchozích dvou studiích, na třetí pokus bych ale prostě čekal víc.

Přestože jsou tedy data v grafech a tabulkách označena zkratkami jednotlivých zemí, ve skutečnosti – až na 10 výše uvedených států – situaci v daných zemích nevystihují a taková prezentace by tedy byla zcela zavádějící. Nejde přitom o žádné „okrajové detaily“ – například dojezdovým časům vévodí čísla z Bosny a Albánie, což – při vší úctě k těmto zemím – zcela jistě nezachycuje jejich plošnou realitu (ba naopak – patrně se jí ani zdaleka neblíží). Obdobně albánských 35% přeživších zástavu bez ohledu na vstupní rytmus (!) je zjevný outlayer snad vysvětlitelný výběrovou chybou danou minimální velikostí vzorku (pokrytí pouze 4% populace / 20 hodnocených NZO). Je tedy vysoce pravděpodobné, že data ze studie EuReCa jsou těmito (a dalšími) nedostatky poznamenaná a jsou pravděpodobně významně optimističtější, než je realita.

Když už jsme u toho přežívání – pro porovnání a slučování dat není více matoucího údaje, než je celkové přežívání po resuscitaci (nemluvě o tom, že studie nerozlišuje „kvalitní“ a „jakékoliv“ přežití). Extrémně totiž záleží na tom, koho vlastně vůbec daná záchranka začne resuscitovat. Snadno se stane, že opticky horšího výsledku dosáhne velmi dobrý systém, který resuscituje „skoro každého“ a zachrání skutečně „všechny zachránitelné“, byť s tím kolaterální efektem, že spousta dalších pacientů zemře (a zhorší tím statistiku), vůči velmi slabému systému, který má například tak dlouhé dojezdové doby nebo tak špatnou organizaci, že skoro každý, ke kterému nakonec sanita dorazí, je už mrtvý a resuscitovaní jsou zde jen ti, u kterých k zástavě dojde vyloženě před očima záchranky. Naděje takových pacientů na záchranu je pak násobně vyšší a čísla daleko „krásnější“. Nejsem si moc jistý, jaký dává smysl porovnávat právě tato čísla, byť by byla chápána jako „velmi orientační“. Jak potvrdí každý statistik, je lepší „vědět, že nevím“, než se tvářit, že vím, ale tolerovat přitom potenciálně zásadní chybu. Zajímavé přitom je, že součástí doplňujících materiálů jsou i výsledky tzv. Utrstein comparator group, neboli skupiny pacientů se spatřenou zástavou a fibrilací komor jako prvním rytmem. Pokud chceme srovnávat jednotlivé systémy, právě tato skupina pacientů představuje nejstandardnější „startovní čáru“. Přesto ale tento graf není ve studii vůbec zmiňován ani nijak komentován. Nás sice může těšit, že data zástupce ČR opět potvrdila vysokou kvalitu resuscitace u nás (viz graf níže), na druhou stranu je ale potřeba varovat před přílišným optimismem, protože jde o data jediného kraje, která (jak je výše vysvětleno) bez dalšího absolutně nejde vztáhnout na celou ČR.

Celkově tedy studii EuReCa Three hodnotím poněkud rozpačitě – data jsou to určitě zajímavá, ale hlavně pokud jsou hodnocená jako celek (třeba závislost úspěchu na dojezdovém intervalu záchranky). Jako zdroj porovnání jednotlivých zemí mohou být silně zavádějící a pokud by vůbec měla být prezentovaná, tak s velkou opatrností a se zdůrazněním metodických omezení (což se třeba moc nepovedlo v subanalýze dat z předchozí EuReCa TWO týkající se dýchání z plic do plic). Metodická omezení jsou zásadní a troufám si tvrdit, že kdyby nešlo o projekt ERC, studie by nejspíš nebyla ani přijata k publikaci v tak prestižním časopise, jakým Resuscitation bezpochy je. Z tohoto pohledu je „E-trojka“ studie spíše promarněnou příležitostí (a také obrazem roztříštěnosti evropského zdravotnického systému), než něčím, čím by se ERC měla nějak přehnaně chlubit. Což je – při uvážení vší práce, kterou do toho celý široký tým autorů, koordinátorů i prostých „sběračů dat“ vložil – velká škoda.

Zdroj: Jan-Thorsten G. et al. European registry of cardiac arrest study THREE (EuReCa-THREE) – EMS response time influence on outcome in Europe. Resuscitation, Articles in press, 110704 July 07, 2025

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.