Jakákoliv možnost, jak aspoň trochu vylepšit naději resuscitovaných pacientů, vzbudí vždycky velkou pozornost. A to platí tím spíš, pokud to zlepšení je až z říše snů. Přesně to se před časem přihodilo v souvislosti s konceptem dvojité sekvenční defibrilace (DSD), když byla v roce 2022 v prestižním New England Journal of Medicine publikovaná studie DOSE-VF. Její výsledky totiž vyšly velmi přesvědčivě právě ve prospěch DSD, když naděje na úspěšné přežití pacientů s refrakterní komorovou fibrilací byly při použití DSD o 50% lepší vůči standardní větvi. Její autoři si následně užili svých „pět minut slávy“, když informace o studii nemohla chybět na žádném světově významném kongresu, a metodu velmi rychle adoptovala řada záchranných služeb, často i za cenu poměrně velkých nákladů na nákup dalších defibrilátorů a výcvik posádek. Jenže pak se začaly objevovat první zkušenosti, které výsledky studie tak úplně nepotvrzovaly. Vlastně, popravdě řečeno (pokud se tedy nepletu), od doby publikace původní studie nevyšel ve světově významných časopisech ani jeden text, jehož výsledky by závěry studie DOSE-VF aspoň rámcově zreprodukovaly.

Výzkumníci se nicméně jen tak nevzdávají a tak další z článků na téma DSD vychází nyní v Resuscitation. Autoři Dicker a spol. z Nového Zélandu analyzovali výsledky 1.401 pacientů s refrakterní fibrilaci komor z národního registru zástav oběhu obsahujícího údaje z téměř 20.000 resuscitací. Předmětem studie bylo porovnání dvou kohort pacientů: první z let 2022-2023 (tj. PŘED zavedením DSD) a druhé z období 2024-2025 (PO jejím zavedení do rutinní praxe).

V období PŘED nebyla DSD používaná vůbec, v období PO byli pacienti ještě rozděleni do 3 skupin – bez DSD, s DSD provedenou co nejdříve po příjezdu na místo (early-DSD) a konečně s DSD provedenou až po 3 (nebo více) neúspěšných „klasických“ výbojích (late-DSD). Hodnoceno bylo dosažení ROSC a 30-denní přežití (bez ohledu na CPC).

Jak je vidět z následujícího obrázku, pokud byla DSD použita hned (early-DSD), byly výsledky víceméně stejné (trendově dokonce malilililinko lepší) proti použítí klasické defibrilace. Při nasazení DSD s odstupem (late-DSD), tj. po třech a více standardních výbojích, už je ale skupina DSD celkem „propadák“ se statisticky významně horšími výsledky:

Zdánlivě optimističtější pohled přináší celkový výsledek hodnocený z časového hlediska – tedy de facto „intention to treat“ analýza srovnávající období „PŘED“ a „PO“: jak je vidět z následujícího plotu, výsledky se po zavedení DSD nezměnily statisticky významně, ale v období PO přece jen existuje celkem silný trend ke zlepšení:

Proč je ale tento výsledek „nadějný“ jen zdánlivě a jak je vůbec možné, když při hodnocení samotné DSD byly výsledky stejné nebo horší, zatímco při porovnání časového období vyšly opačně?

S největší pravděpodobností tady sehrály vliv dvě klasická zkreslení, která prostě zvedla výsledky VŠECH resuscitací v období „PO“. Pozitivní roli nepochybně sehrálo zejména důkladné proškolení záchranářů spojené se zaváděním DSD, které se pravděpodobně „zhodnotilo“ bez ohledu na to, zda nakonec skutečně DSD byla, nebo nebyla použita, a jistě nelze vyloučit ani vliv Hawthornského efektu, protože samozřejmě každý záchranář mohl očekávat, že po změně defibrilační strategie budou prováděné resuscitace předmětem daleko pečlivější analýzy, než doposud.

Dvojitá sekvenční defibrilace tak stále zůstává metodou experimentální, a možná víc, než před publikací této studie. Výrazně horší výsledky ve skupině „late-DSD“ sice mohou být ovlivněny obecně horší prognózou pacientů s vyšším počtem defibrilací, ale představují i takový malý zdvižený ukazováček, ukazující na možné problémy spojené s DSD u pacientů s protrahovanou komorovou fibrilací. Na případné potvrzení pozitivního efektu DSD si tedy budeme muset ještě počkat. Aktuálně probíhá ještě několik velkých studií zaměřených na přínos DSD – například „severská trojka“ DOUBLE-D (Švédsko), STRAT-DEFI (Dánsko) a DUALDEFIB (Norsko), ale do publikace jejích výsledků bychom měli být při případném použití DSD, zejména u dloooouhých resuscitací, zřemě o něco opatrnější.

Možná nejcennější zjištění tak představuje upozornění na pravděpodobný (byť ne statisticky významný) vliv systematického školení a pečlivého provádění resuscitace – což je paradoxně to nejjednodušší a nejlevnější, co můžeme pro VŠECHNY naše pacienty se zástavou oběhu udělat, ale často na to v honbě za různými technologickými vychytávkami tak trochu zapomínáme.

Zdroj: Dicker B, Callejas P, Hutchinson H Implementation of Double Sequential Defibrillation (DSD): An Aotearoa New Zealand observational study. Resuscitation, Articles in Press, 111138 May 20, 2026

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.