Dvojitá sekvenční externí defibrilace (DSED, DSD) není nic zase tak extra nového – s trochou nadsázky by se dalo říct, že jde o metodu starou „jako resuscitace sama“. První exeprimety s DSED se datují do roku 1986 (a to už je skoro 40 let), publikované výsledky byly ale dlouho rozporuplné a metoda se tak dlouho pohybovala mimo fokus resuscitačního mainstreamu.

To ale změnila kanadská studie DOSE-VF, publikovaná v roce 2022 v prestižním New England Journal of Medicine, jejíž výsledky byly přesvědčivé ve prospěch DSED. Ta se tak opět dostala na výsluní jako perspektivní defibrilační strategie a začala být na odborných kongresech často uváděná jako velká naděje a částečně i alternativa k eCPR.

Jenže počáteční nadšení trochu zchladila americká FDA, která vydala poměrně rezervované stanovisko zdůrazňující neotestování stávajících defibrilátorů pro daný způsob použití a tudíž nemožnost zaručit správnou funkčnost ani hodnotu druhého výboje. Ani autoři příslušné kapitoly v loňsklém pravidelném ročním updatu doporučení ILCOR nehýří ve věci DSED úplně nadšením, když sice připouštějí možnost použít DSED v případě refrakterní komorové fibrilace (a to metodikou podle studie DOSE-VF, tj. dva defibrilátory obsluhované jedním člověkem s druhým výbojem podaným s odstupem cca 1 sekundy), ale současně připomínají, že dat je zatím málo, v souhrnu jsou stále kontroverzní a jasné doporučení dát nelze. „Nový pohled“ na DSED se zatím opírá o jedinou poměrně malou studii, jejíž výsledek, pokud by nebyl hodnocen podle principu „intention to treat“, ale podle skutečně podané léčby, by navíc ani nevyšel jako statisticky významný. A to je na nějaké jasné doporučení málo, zvláště pokud by mělo vést k ekonomicky i logisticky náročnému pokynu mít u pacienta se zástavou oběhu rovnou dva defibrilátory.

No a na závěr ještě jednu aktualita – stejný kanadský tým, který publikoval výše zmiňovanou „přelomovou“ studii v NEJM, nyní dává k dispozici retrospektivní analýzu své historické databáze pacientů podstoupivších DSED (nejen těch ze studie – tématem se zabývají podstatně delší dobu). Tentokrát je ale analýza zaměřená na závislost úspěšnosti dvojité defibrilace na intervalu mezi oběma výboji. Autoři Rahimi a spol. prošli historické záznamy a rozdělili „dvojité výboje“ do podskupin s intervalem mezi výboji <75 ms, 75 – 125 ms, 125 – 500 ms a > 500 ms.

Celkem bylo vyhodnoceno 303 „dvojvýbojů“, přičemž nejlepší úspěšnosti (48%) bylo dosaženo ve skupině s nejkratším intervalem (<75 milisekund, tj. méně než desetina sekundy mezi výboji). Ve všech ostatních skupinách byla úspěšnost defibrilace už víceméně stejná, a to zhruba poloviční. To se propsalo i do dosažení ROSCu, byť samozřejmě zde jsou čísla nižší (24% vs. 10%), ale bohužel už ne do úspěšnosti v dlouhodobém přežití. Tady ale statistické vyhodnocení hodně limituje malý počet přeživších pacientů (pouhých 19). V každém případě autoři uzavírají, že pro optimalizaci úspěšnosti DSED by bylo vhodné upravit konstrukci defibrilátorů tak, aby bylo možné rutinně podávat výboje s nastavitelnou délkou rozestupu mezi nimi.

Téma DSED tak sice stále zůstává aktuální, ale počáteční nadšení po publikaci studie DOSE-VF už přece jen poněkud ochladlo s tím, že, jako skoro vždycky, „Further research is needed„. Tak uvidíme.

Zdroje: Berg KM et al: 2023 International Consensus on Cardiopulmonary Resuscitation and Emergency Cardiovascular Care Science With Treatment Recommendations: Summary From the Basic Life Support; Advanced Life Support; Pediatric Life Support; Neonatal Life Support; Education, Implementation, and Teams; and First Aid Task Forces. Resuscitation, online NOV 2023 /// Rahimi M et al. The impact of double sequential shock timing on outcomes during refractory out-of-hospital cardiac arrest. Resuscitation 194, Jan 2024

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.