Jak byla dobře míněná snaha po zásluze potrestaná aneb výchova k volání ZZS „kvůli každé blbosti“ v praxi

Až se zase budeme divit, že lidi volají záchranku kvůli „blbostem“: kamarád byl s dítětem na lyžích, dítě sebou majzlo, chvilku bylo bez sebe, na pád si nepamatuje, nicméně jinak se otřepalo a dobrý. Večer (už doma) začala holku bolet hlava, tak vyrazil do jedné velké nemocnice na pohotovost. Výsledek? 4 hodiny čekání a absolutní absence jakékoliv empatie – kdokoliv s ním mluvil, tak mu nejprve vynadal, proč si nevolal sanitku v místě. Ne že by dítěti něco bylo – prostě tak, preventivně ho „vyškolili“ a nechali v čekárně, asi jako trest za to, že to teď musí řešit oni. Nakonec oklepáni, omačkáni a odesláni domů. Co myslíte – jakou má motivaci snažit se příště něco řešit sám?

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz