Server „Zivotvcesku“ nedávno publikoval rozhovor s expertem na zdravotnické právo JUDr. Ondřejem Dostálem na téma „zneužívání záchranky“. Článek poskytuje pohled právníka na některé jevy související s provozem záchranné služby, ale jeho vyznění je až nebezpečně zavádějící a může vést i k závažným důsledkům jak pro pacienty, tak pro zdravotníky.

Rozhodně nechci psát další text na téma „většina pacientů sice opravdu záchranku nepotřebuje, akorát dopředu nevíme, kteří to jsou“, spíš mě u tak elitního autora překvapila některá často tradovaná, ale jednoznačně nesprávná tvrzení, která jsou v široce a nadšeně sdíleném a jinak šířeném článku uvedena.

Při vší úctě k JUDr. Dostálovi: právníci jsou lidé zvyklí hrát si se slovíčky tak, aby formulace byla precizní, a JUDr. Dostál je v oblasti zdravotnického práva bez pochybností kapacita. Jenže uvedený článek obsahuje tolik zavádějících nepřesností, že se mi až nechce věřit, že by jej psal (nebo autorizoval) skutečně on.

Pomiňme tedy „šokující“ (nebo spíš hloupě populistický) titulek „záchranka není taxík“ (a on to snad někdo tvrdí nebo se snad dokonce někde záchranka jako taxík chová?) a pojďme ke skutečně nebezpečným nepřesnostem:

• „Zákon důsledně mluví o »náhlých« případech, rozhodně tedy není v pořádku, pokud si pacienti volají o půlnoci záchranku kvůli něčemu, co je bolí už dva dny.„

I když potíže trvají v článku uvedené „dva dny“ (nebo třeba týden), výjezd je samozřejmě na místě (a to stejně tak v poledne, jako o půlnoci), pokud nastal některý ze zákonem daných stavů. Naopak – často se vážný zdravotní stav vyvíjí i několik dní (například rozvoj meningitidy po 48 hodin trvající teplotě, plicní otok po třech dnech od vzniku infarktu atd.). Zdravotní stav pacienta se často zhoršuje postupně a v určité fázi už pacient (nebo jeho okolí) zkrátka situaci vyhodnotí tak, že by se mohlo jednat o ohrožující stav, nebo třeba dojde k vystupňování bolestivého stavu do fáze „intenzivní bolesti“ (a naprosto není důležité, zda je podstatou bolesti život ohrožující disekce aorty, nebo „banální“ výhřez ploténky). Pojem „náhle vzniklý“ tedy rozhodně není synonymem „teď vzniklý“ – stav mohl klidně „náhle“ (nečekaně) vzniknout před několika dny. Z odborného pohledu je tedy spojení „náhle vzniklý“ ze všeho nejsprávnější chápat jako opak přívlastku „chronický“ tj. dlouho trvající, se zavedenou léčbou.

• „Záchranná služba musí být schopna na výzvu kamkoliv dojet do 20 minut…“

Není úplně jasné, co má autor na mysli pod pojmem „na výzvu“, takže si pojďme pro jistotu upřesnit: záchranná služba nemá žádnou povinnost být kdekoliv v jakémkoliv časovém limitu od VZNIKU VÝZVY, tj. od přijetí a vyhodnocení tísňového volání zdravotnickým operačním střediskem. Limit 20 minut se v téhle souvislosti vztahuje výhradně na interval mezi předáním výzvy výjezdové skupině a dosažením místa události. Pro laika to může znít podobně, ale na detailech opravdu záleží: doba mezi přijetím výzvy na operačním středisku a jejím předáním výjezdové skupině může totiž být v zásadě libovolná, jen by nemělo dojít ke zbytečnému prodlení. Pokud ale nebude k dispozici vhodná výjezdová skupina nebo půjde o výzvu nízké naléhavosti a záchranka nebude mít dostatečnou kapacitní rezervu, může být interval mezi voláním a dojezdem sanitky klidně desítky minut nebo i několik hodin, a přesto je vše perfektně legální, v mezích zákona i odbornosti. Mimochodem, jedná se nejspíše o kouzlo nechtěného – při tvorbě zákona bylo opakovaně prezentované, že zaručí plošnou dostupnost ZZS do 20 minut, ale paradoxně tak, jak to je, je to odborně správně, na rozdíl od jakékoliv „zaručené“ dostupnosti, kterou a) nikdy nebude možné spolehlivě splnit a b) jde odborně o zcela nesprávný princip, který vede k řešení výzev v pořadí podle délky čekání, a nikoliv podle priority. Podrobně k tomto tématu ZDE.

• „Záchranka je bohužel zneužívána. Jednak opilci či narkomany, dále zmíněnými neakutními případy.„

V tomto případě jde – zejména v té části o „opilcích a narkomanech“ – o tvrzení opravdu populistické, ale taky hodně nebezpečné.
Za prvé – je naproto nepřijatelné rozdělovat pacienty na „opilce a narkomany“ a „ty ostatní“. Ať se nám to líbí nebo ne, pokud je „opilec nebo narkoman“ ve stavu, kdy potřebuje poskytnutí PNP, zdravotní služba musí být poskytnuta na stejné úrovni jako komukoliv jinému. Tak to prostě je a pokud by to bylo jinak, vzniknul by extrémně nebezpečný precedens třídění lidí na „lepší“ a „horší“ (Kdo by byl další na řadě? Motorkáři, obézní, přistěhovalci? Kdo další ještě si záchranku „nezaslouží“?). A mimochodem – víte, že od samého zavedení systému zdravotního pojištění je možné při vyúčtování uvést, že šlo o důsledek vlivu alkoholu, aby pojišťovna mohla vymáhat regres? Děláte to někdo?
A za druhé – taková logika nutně vyvolá další otázky: Jaká je definice „opilce a narkomana“? Nemám volat záchranku, pokud si „myslím“, že jde o opilce a narkomana? A pokud záchranka přijede k dopravní nehodě opilého řidiče, má ho tedy nechat na místě, protože jinak by to bylo zneužití záchranky? Ne, ne, ne, tudy cesta opravdu nevede….

A ještě malá poznámka ke stavbě té věty: „záchranka je zneužívána“… Trpný rod evokuje stav, kdy je záchranka obětí jakéhosi externího děje, se kterým nemůže nic dělat. Ono je to ale přesně naopak – vždyť právě záchranka má v rukou tu rozhodující pravomoc, zda „konat, nebo nekonat“, ať už na úrovni operačního střediska, nebo zasahující výjezdové skupiny. Jenže – to je samozřejmě spojené s odpovědností. Daleko jednodušší je tedy tvářit se „to my ne, to nějací anonymní „případi“ nás zneužívají… co my s tím naděláme…“. Opravdu vám taková logika připadá fér?

• „Levněji by zafungovala lékařská pohotovost nebo návštěvní služba mimo ordinační hodiny, tyto služby ale nejsou všeobecně dostupné, takže je záchranky musejí draze a neúčelně suplovat.„

Tady nejde o nějakou medicínsky odbornou chybu, jde ale nicméně o tvrzení, které nemá žádnou oporu ani v datech, ani v širokém odborném konsenzu. Lékařské pohotovosti a návštěvní služba praktických lékařů tady v minulosti byly – a před nějakými deseti, dvanácti lety se začaly houfně rušit na základě neudržitelné ekonomické náročnosti, nedostatečné odbornosti a mimo jiné i na základě „křiku“ záchranek, že stejně všechny pacienty nakonec odváží do nemocnice. Tyhle pohotovosti ve stylu „lékař s brášňou“ chcete reinkarnovat? A fakt se tam necháte vyšetřit, až vám bude blbě?
Úplná utopie pak je výjezdová pohotovost – ono to zní hezky, ale realita je úplně jinde – jeden praktik reálně není schopen za dvanáctihodinovou směnu, když teda pojede fakt celou noc, navštívit a vyšetřit víc, než jednotky pacientů (z nichž stejně nejméně polovinu tak jako tak pošle do nemocnice, protože zkrátka doma nemá žádné dnes běžně dostupné vyšetřovací metody). Za stejnou dobu týž lékař v nemocnici na urgentním příjmu vyšetří desítky pacientů nesrovnatelně kvalitněji. A navíc – kde ho vzít, když onen praktik by měl druhý den ráno pracovat ve své ambulanci. Nařídit mu 36-hodinovou směnu už (naštěstí) jaksi neklapne, takže bude mít den před a den po službě v ambulanci zavřeno a jeho pacienty bude na urgent svážet…. kdo jiný, než záchranka?
Takže ano – záchranka často musí suplovat, ale ani tak ne pohotovost, jako spíš dopravu pacientů někam, kde jsou schopni jim pomoci. On totiž pacient často nemá jinou možnost, než zavolat záchranku – na ZDS potřebuje „lístek na sanitku“, zdaleka ne každý má v dosahu auto (ne, fakt nemá a v nemocnici pak stejně nakonec není kde zaparkovat). O obří sociální skupině osob žijících v zařízeních pro seniory ani nemluvě…

Přiznám se, že je opravdu frustrující dlouhé roky sledovat ty toužebné pohledy do minulosti, vymýšlení, jak vrátit „staré dobré časy“ a úkolování všech okolo, místo abychom se dívali dopředu, reagovali na reálnou situaci ve společnosti, ptali se, kdy konečně dobudujeme síť SKUTEČNÝCH urgentních příjmů s funkční triáží (nejen přemalovaných interních ambulancí), s možností PŘIJET TAM A ZAPARKOVAT u vchodu, kdy konečně zvládneme ELEKTRONIZACI ZDRAVOTNICTVÍ, TELEMEDICÍNU a rozšíříme spektrum možností DOPRAVY do nemocnice….

Není potřeba vynalézat teplou vodu, stačí se podívat do okolních zemí. Ne, opravdu nedává smysl vracet se o 30 let zpátky a doufat, že svět bude zase jako dřív. Naštěstí nebude, ona to totiž taky, aspoň v pohotovostních zdravotních službách, nebyla žádná estráda. A samozřejmě – základem všeho je osvěta. Ta ale musí být kvalifikovaná a srozumitelná. A to uvedený článek opravdu není, spíš naopak.

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.