Ano – dnes si přijdou na své milovníci čísel a grafů :-). Přichází totiž každoroční rekapitulace organizačních a ekonomických dat o činnosti záchranné služby v České republice za rok 2025, která máme díky AZZS a MZ k dispozici.

Jak si tedy záchranky v loňském roce vedly? První a asi nejdůležitější informace: pohlédnuto celostátní optikou, nic dramatického se v systému nestalo.

Pokud začneme od tísňových volání, celkem jich operační středisek záchranných služeb odbavila 1,84 milionu (ca o 5% víc, než loni), přičemž nejvíc jich přijali operátoři (tedy samozřejmě hlavně operátorky) v hlavním městě – skoro čtvrt milónu, což je, pro zajímavost, skoro přesně 3x víc, než v nejméně zatíženém Liberci.

Zajímavé může být i to, jak se liší incidence volání v jednotlivých krajích (tj. poměr volání vůči počtu obyvatel kraje). I když toto číslo může být zkreslené neevidovanými osobami přítomnými v daném kraji, rozdíly jsou i tak dost velké – mezi krajními extrémy (Olomouckým a Karlovarským krajem) je rozdíl skoro přesně 100%.

Počet řešených událostí vzrostl proti roku 2024 o necelá 4% (od roku 2018 je průměrný meziroční nárůst 1,5%) a dosáhl 1,095 milionu. Počet událostí úplně nekopíruje počet volání, takže v tomto žebříčku je pořadí krajů maličko modifikované: nejzatíženější záchrankou byla z tohoto pohledu loni ta Moravskoslezská, naopak nejméně událostí řešili kolegové na Karlovarsku.

A opět následuje přepočet událostí na počet obyvatel kraje – což je v tomto případě určitě ukazatel, se kterým by stálo pracovat mnohem podrobněji, pokud by k tomu byla data. Rozdíly mezi „nej a nej“ kraji jsou totiž opět značné, i když tentokrát to není 100%, ale „jen“ nějaké 2/3. Zejména v souvislosti se stále živou diskuzí o „tom správném“ užívání záchranné služby by bylo rozhodně zajímavé zjistit kořeny tohoto jevu a také jeho dopad na dostupnost a kvalitu služby. Tento ukazatel navíc určitě nejde hodnotit bez kontextu s celým systémem zdravotnictví kraje. K tomu ale data (dost zoufale a dlouhodobě) chybí.

No a samozřejmě si nemohu odpustit můj oblíbený koláčový graf závažnosti událostí (jak jsou hodnocené „ex-ante“ operátory ZOS), tentokrát půjčený rovnou z prezentace Asociace ZZS. Pro méně informované – události svou závažností neindikované pro poskytnutí PNP jsou ta nejmenší žlutá výseč.

---

V přehledu výkonů nemůže samozřejmě chybět zmínka o vrtulníčkách. Vypadá to, že se „sinusovka“ využívání LZS se zase vrací trochu zpátky dolů – celostátně bylo loni aktivací cca o 6% méně, než v roce 2024.

Růstovými výjimkami byly v loňském roce základny v Hradci a Jihlavě, šlo ale jen o nízké jednotky procent.

Potěšitelné je, že sice pomalu, ale jistě dlouhodobě roste jak počet primárních vzletů, tak podíl primárních aktivací přímo z výzvy.

Také rozdíly mezi základnami se v průběhu času pozvolna vyrovnávají:

Celkem dost liší průměrný počet letových minut na jednu aktivaci. To může být dané nejen rozdíly v rozloze zajišťovaného územní, ale i způsobem využití LZS a vůbec přístupem k aktivaci s větším či menším počtem marných vzletů. Opět něco, co by stálo za podrobnější vyhodnocení z hlediska ceny a přínosu.

A ještě dvě speciality na závěr – cca 15% vzletů mělo alespoň malou část v nočních hodinách a co se týče využití „lanových technik“, ty byly loni využity v 72 případech.

---

No a na závěr ještě to nejdůležitější – peníze. Není překvapením, že loni byla záchranka zase o něco dražší – konkrétně stála cca 12,5 miliardy Kč, což je o nějakých 6% víc, než v roce 2024. Nejdražší záchrankou byla s velkým náskokem ta Středočeská, k čemuž nepochybně přispívá extrémně nešťastná geografická konfigurace kraje ve spojení s umístěním většiny centrových pracovišť v Praze. Z absolutního pohledu byla naopak nejlevnější záchranka v Karlových Varech.

Pokud tyto náklady (a jen podotýkám, že jde o náklady na záchranku včetně všech dalších činností, které případně zajišťuje, ale bez LZS, která je dominantně financovaná přímo z rozpočtu MZ) podělíme mezi počet řešených událostí, vycházejí nám průměrné náklady na jeden zásah záchranky nějakých 11,5 tisíce, přičemž mezi kraji kolísají od 8,5 do 14,5 tisíce. Hustě osídlené kraje s velkými městy jsou tady obvykle samozřejmě ve výhodě, ale ani to není úplně stoprocentním pravidlem. A opět aby bylo úplně jasno – jako vždy platí, že nejde o přímé, ale celkové náklady, takže se rozhodně nedá říct, že ušetřeným výjezdem zůstanou v kasičce nějaké dlouhé peníze. Nezůstanou, reálné přímé náklady na jeden výjezd se pohybují v jednotkách stokorun.

Všeobecně je známo i to, že na činnost záchranných služeb výrazně (v průměru téměř 50%) přispívají i kraje. S ohledem na rozdílnou velikost krajů a záchranek je samozřejmě rozdílný i příspěvek, ale poměrně značné jsou i rozdíly po přepočtení na počet obyvatel. Opět tady hraje velkou úlohu i konfigurace trénu a celého kraje, dostupnost nemocnic a určitě i řada dalších faktorů. A opět pro upřesnění – na rozdíl od celkových nákladů vyjadřuje níže uvedený graf pouze příspěvek na přednemocniční neodkladnou péči, nikoliv například na provoz záchytky nebo koronera, pokud tyto aktivity záchranka zajišťuje.

Jak je vidět, rok 2025 proběhl – alepoň podle dostupných údajů – v přednemocniční péči bez nějakých pozoruhodných výkyvů, ať už by se týkají počtu pacientů nebo financí, plynoucích do systému, které dokonce z celkového pohledu dlouhodbě lehce, ale vytrvale předbíhají inflaci. To je jen dobře a važme si toho – zdaleka ne každý má to štěstí pracovat v podmínkách, které jsou – přes všechny často oprávněné stesky – z globálního pohledu mimořádně komfortní. Kéž by to bylo vždycky vidět i navenek…

Zdroje: AZZS – vybrané ukazatele ZZS ČR a SUMMK – satistika LZS 2025

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.