Dvěstě v městě, třista z místa – mají mít záchranáři povolení zabíjet?

Další záchrankový „dokument doby“ vyšel ve včerejším iDNESu… Podle tohoto článku vnímají někteří brněnští záchranáři jako problém, že mohou po městě jezdit „jen“ o 20 km víc, než je rychlostní limit. A – ach bože – že musí brzdit před křižovatkou, do které vjíždějí z vedlejší nebo na červenou.

Ano, čtete dobře. Záchranáři neargumentují tím, že jsou přece profesionálové a že k dodržování zásad bezpečné a defenzivní jízdy nepotřebují pokyn shora – to by šlo ještě pochopit. Oni prostě chtějí jezdit po městě nejmíň stovkou a na červenou nebrzdit ale prostě to „prohouknout“ – a děj se vůle boží.

Zbláznil se svět? Vypadá to tak… Jako zásadní problém vidíme něco, co je naprosto běžné všude ve světě (a mnohde jsou ta pravila i daleko přísnější). Něco, co prokazatelně přispívá k bezpečnosti provozu záchranek, ale hlavně k bezpečnosti obyvatel, kteří si tu záchranku platí – a rozhodně ne proto, aby je zbytečně ohrožovala.

Ono je 70 po městě málo? A kolik by to mělo být? Třeba 100 – a ušetřit v celkové době jízdy 20 vteřin (což je zkrácení, které nemá absolutně žádný měřitelný dopad na osud ani těch nejzávažněji nemocných) za cenu ohrožení stovek lidí kolem trasy?

A ty křižovatky – opravdu je 20 km/h „skoro zastavit“? Vy byste jinak do té křižovatky rádi jeli z vedlejší tou stovkou? A co ostatní řidiči a chodci? Když jedeme MY záchranka, tak mají zmizet ze světa, je-li jim život milý? Nejlépe se rovnou vypařit, protože uskočit už nebude čas? A že maximálně někdy někoho zabijeme – a co jako? Jeli jsme přece ZACHRAŇOVAT!

A mimochodem – nechceme se už taky konečně dohodnout, jestli teda jezdíme na samé blbosti, co pozná každý, anebo jestli „Lidé mnohdy neumí úplně popsat zdravotní potíže, které je nebo jejich blízké postihly. Může se zdát, že situace není vážná, ale když přijedeme na místo, tak je to jinak.“ ? Trochu schíza, nemyslíte? Nebo říkáme vždycky to, co se nám zrovinka účelově hodí?

Záchranka v Česku je nemocná. Moc nemocná. Čím dál tím častěji vyplouvá na povrch, že viditelné části zaměstnanců záchranných služeb je vlastní pocit polobožství, přesvědčení o své jediné pravdě, ignorance faktů, neochota resp. neschopnost práce s daty, uzavřenost vůči světu. O co víc manipulujeme okolím pomocí emocí, účelovými polopravdami či přímo lží, o to víc nám chybí empatie, zodpovědnost a pokora. Nevím, jak moc takových lidí mezi námi je, ale samočistící mechanismy zdá se moc nefungují. A to není dobrá zpráva. Fakt ne.

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

EDIT 9.6.2019 – neuplynuly ani dva týdny, a právě v Brně došlo k další nehodě sanitky. Hlavním faktorem je při ní JEDNOZNAČNĚ neakceptovatelný způsob jízdy řidiče – přesně v duchu výše uvedeného. Blíže ZDE.