Největší evropský kongres zaměřený přímo na přednemocniční péči proběhl začátkem června ve Stockholmu za účasti skoro 1.500 účastníků ze 47 zemí světa (ale pouhých 2 z ČR). Proto si v krátkém seriálu „Hotline ze Stockholmu“ dovolím upozornit aspoň na pár témat, které na kongresu proběhly.

– Šli jsme s manželkou z nákupu a ona uklouzla a podvrkla kotník, má ho oteklej a nemůže se na to postavit, sedí tady v blátě…
– Ale pane, záchranka podvrknutý kotníky neřeší!
– A kdo je teda řeší?
— … (následuje dlouhé a poněkud tísnivé ticho…)

Na tenhle dialog z jedné nahrávky (mimochodem, paní měla nakonec tříštivou zlomeninu kotníku) si vzpomenu vždycky při nekonečných mediálních pláčích nad „zneužíváním“ záchranky. Nikdo sice zneužití záchranky nedokáže definovat a už vůbec ne spočítat, ale všichni ti mediální hrdinové přesně vědí, jak „raketově roste“ (přičemž záchranky dlouhodbě vykazují výjezdy ve 4. naléhavosti v jednotkách procent, pokud vůbec) a nejlepší by bylo napařit těm volajícím tučnou pokutu, aby si ta svoloč příště rozmyslela volat a bránila nám tak ve výkonu našeho altruistického poslání. A paní sedící v schravém únorovém ránu v blátě před Lidlem není v žádném ohrožení života, tak co volá zrovna k nám?

No, překvapivě jsou na světě i země, kde to vidí trochu jinak – nepovažují občany svých zemí (a mimochodem, plátce daní, ze kterých záchranky žijí) apriori za nezodpovědné živly, a třeba se jich občas zeptají, jak to bylo a proč tedy tu tísňovku volali.

Jedna z takových studí byla prezentovaná kolegy ze Seattlu v souvislosti s představením zkušeností s provozem „Remote Care Service“ (poradenské a konzultační služby pro neaktuní stavy). V rámci průzkumu vyzpovídali několik stovek volajících, kteří použili tísňovou linku 911, ale po vyhodnocení stavu nakonec skončili na oné poradenské lince (nebyla vyslaná posádka záchranky). Příběhy to byly velmi pestré, ale výsledky se dají shrnout do následujících skupin:

– 43% volalo proto, že nevědělo, na koho se v danou chvíli v systému zdravotnictví obrátit (typicky proto, že namají žádného stálého praktického lékaře);
– 35% si myslelo, že je to vážné;
– 14% nechtělo záchranku jako takovou, ale nemělo jak se dopravit do nemocnice;
– 8% myslelo, že když je doveze záchranka, budou ošetřeni přednostně.

Za domácí úkol si sami sobě odpovězte, nakolik je možné tahle volání zařadit mezi „zneužití“ tísňové linky resp. záchranky. Zásadní je ale to, že pokud chceme omezit počet lidí, se obracejí na tísňové služby, musíme především zjistit, proč to dělají, a zda by aspoň pro část z nich nešlo vytvořit vhodné alternativní cesty. Až tohle pochopíme, třeba se situace začne zlepšovat u nás.

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.